Tělesné teplo a termoregulace.
Tělesné funkce jsou závislé na tělesné teplotě. Zvýšená teplota reakce zrychluje, snížení zpomaluje. Koně mají vyvinuté funkční systémy, které udržují relativně stálou teplotu bez ohledu na teplotu vnějšího prostředí. Koně jsou označováni jako HOMOITERMNÍ neboli stálotepelní živočichové.
Tělesná teplota:
Hřebec 37,6°C průměr rozpětí 37,2-38,1
Klisna 37,8°C průměr rozpětí 37,3-38,2
Hříbě 37,5 až 38,9 °C
Průměrné teploty byly měřeny v rektu u odpočívajících zvířat. Teplotu ovlivňuje – pohybová aktivita, denní doba, teplota prostředí, trávení a přijímání tekutin.
Teplotní gradienty: Části těla se liší teplotou, což je dáno metabolickou úrovní, průtokem krve a vzdáleností od povrchu těla. Př: játra a mozek mají vyšší teplotu než krev (jsou krví ochlazovány). Teplota jádra je vyšší než teplota končetin a rektální teplota. Rektální teplota představuje stálý teplotní stav, protože její kolísání je velmi pomalé.
Reakce na teplo: Krev - distributor tepla, které přenáší z tělesného jádra až na povrch těla (kůže). Tím dochází k výdeji tepla. Množství krve přitékajícího do kůže řídí SYMPATICKÁ VAZOKONSTRIK -ČNÍ NERVOVÁ VLÁKNA. Jejich aktivací se zúží krevní cévy a omezí průtok krve a tím uchová teplo – KONSTRIKCE.
Pokles napětí vede k DILATACI cév (zvětší se průtok krve). Stimulem pro KONSTRIKCI A DILATACI je teplota krve protékající mozkem. Teromsenzitivní buňky v předním hypotalamu odpovídají na přehřátí a aktivují fyziologické funkce k výdeji tepla. Při ochlazení hypotalamu jiné termosenzitivní buňky a tím dojde ke zvýšené produkci tepla.
Ztráta tepla evaporací (odpařováním).-odpaření vody= ochlazení
a) nepozorovatelná – z povrchu těla, vydechováním
b) pozorovatelné – pocením =je u koně největší
Reakce na chlad: Za nadměrného ochlazení je buď teplo zadržováno, nebo vytvářeno v takovém množství, aby se kompenzovali jeho ztráty. Zvyšování tepla k udržení stálé teploty může vést až k svalovému třesu a tak se přeměňuje 75% energie na teplo.
Snížení tepelných ztrát. Zvíře se schoulí, napřímí chlupy (piloerekce). Zvětší se hustota srsti, zvýší se podkožní tuk. K úspoře tepla dochází zvláštním uložením hlubokých cév, které zásobují končetiny. Žíly odvádějí krev z chladných končetin a přiléhají k tepnám, které přivádějí krev teplejší. V důsledku tepelného spádu přechází teplo z tepen do žil. Říká se tomu – PROTIPROUDOVÝ SYSTÉM.
Tepelná zátěž
Hypertermie (horečka) – nesouvisí s vnějším prostředím a reakcí na ni.
= Zvýšení teploty tělesného jádra způsobené chorobami (původce je většinou choroboplodný mikroorganismus.).Při horečce je aktivován imunitní mechanismus a zvýšení teploty omezuje rozvoj mikroorganizmů. Při příliš vysoké teplotě může ale dojít k poškození vlastního organizmu koně. Dochází k zvýšení teploty v hypotalamu, při kterém se spouští ochlazovací proces později (termostat na vyšší teplotu). Tělo se třese, protože krev je chladnější. Je omezeno vydávání tepla. Působí léky proti horečce.
Úpal – zvýšení tělesné teploty. Může též vzniknout ztrátou tekutin (tělesných) nebo snížením krevního objemu. Na toto nepůsobí léky pro snižování horečky. Úlevy dosáhnete ochlazením celého těla.
Hypotermie (podchlazení) - Snížení teploty tělesného jádra. Může se vyskytnout v anestezii (uspání) protože je potlačena schopnost hypotalamu reagovat na chladnou krev. Nebo se dostaví jako následek dlouhodobého vystavení chladu při nedostatečné funkci mechanismů zajišťujících uchování nebo produkci tepla. Tolerance ke snížení teploty je druhově rozdílná.
Zásady tréninku distančních koní
Novozélanďan John Farnell, který má již 30 let zkušeností s tréninkem distančních koní na dlouhé vzdálenosti (160 km) varuje před poléváním koní o přestávkách mezi jednotlivými etapami závodu studenou vodou. Tento zkušený trenér působil několik let u šejka Hamdana bin Raschid Al Moktouma - ministra financí Dubaie. Jeho tréninkové centrum rozvíjí na vědecké bázi i pro potřebu dostihových koní nové tréninkové metody. Po návratu z Dubaie nyní pan Farnell předává své znalosti a zkušenosti v rámci odborných kurzů ve svém tréninkovém centru v německém Löffingenu -- Dittishausenu. Jaké zásady vyznává a proč - je náplní tohoto článku.
Jako každý vrcholový sportovec musí být i distanční kůň velmi dobře připraven. Krevní metabolické testy, sledování srdeční frekvence, tělesné teploty, to vše dává obraz o trénovanosti a zdravotním stavu koně. Koně do tréninku je třeba zařazovat vyzrálé až po ukončení vývinu kloubů, šlach a svalů. Nejdříve je nutné připravit základní kondici a teprve potom začít s tréninkem na dlouhé vzdálenosti. Začíná proto trénovat koně 7 leté do závodů s maximální délkou 80 km a cílem absolvovat trať v základním tempu, aby v dalších letech mohl na základě intervalového tréninku rozvíjet rychlost. Trénuje intensivně 4 dny v týdnu, 2 x zařazuje vyjížďku s lehkou prací a jeden den nechává koně odpočinout ve výběhu. Řídí se pravidlem, že šťastný kůň je zdravý kůň. Snaží se proto trénovat na různých tratích a profilech terénu tak, aby práce koně vždy bavila. Snaží se vyvarovat monotónní práci, pravidelně sleduje tepovou frekvenci. Dva až tři týdny před závody jezdí na vzdálenosti 40 - 50 km v závodním tempu. Poslední týden zařazuje krátký úsek v rychlém tempu s dostatečným následným zklidněním a vychozením. Na trénink navazuje samozřejmě výživa a saturace minerálních látek a vitamínů, nezřídka formou iontových nápojů. To je obecná kostra tréninku, která je upravována na základě individuality a zdravotního stavu koně. Zaujala mě však věta “nikdy nepolévejte své koně studenou vodou”, za účelem schlazení a návratu tepové a dechové frekvence k požadovaným hodnotám. Vzhledem k tomu, že se s tímto jevem na naších závodech setkáváme, je prospěšné se seznámit, proč tak činit nemáme!
Při svalové práci, metabolickém zpracování potravy a při všech životně důležitých pochodech basálního metabolismu vzniká teplo. Organismus se tepla zbavuje sáláním, vedením, odpařováním vody při dýchání a z povrchu těla pocením. Protože se rychlost chemických reakcí v organismu mění v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí, je pro optimálně fungující enzymový systém nutná relativně stálá tělesná teplota. U homoitermních živočichů (teplokrevných) se proto uplatňuje pro tuto podmínku systém termoregulace. Největší produkci tepla organismus vytváří při svalové práci. Pokud je teplota prostředí nižší než je tělesná teplota, je teplo odebíráno -- odváděno sáláním, vedením, konvekcí (proudění) a odpařováním vody. Množství vyměněného tepla je přímo úměrné rozdílu obou teplot prostředí. Množství tepla, které přichází z hlubokých struktur do pokožky se mění v závislosti na prokrvení. Při vasokonstrikci se výdej tepla zadržuje, při vasodilataci (rozšíření cév) se výdej tepla zvyšuje. Většina živočichů má na povrchu kůže srst nebo ptáci peří, kam se nejdříve teplo odvádí. Když se tato izolační vrstva vzduchu zvětší - naježením srsti, načechráním peří, zmenší se výdej tepla do okolí a tím i tepelné ztráty. “Husí” kůže u člověka je způsobena “piloerekcí”, která vzniká stahem mm. piloerectores navozené chladem. Důležitý způsob přenosu tepla z těla živočichů, kteří se potí, je odpařování vody z pokožky, ze sliznic dutiny ústní a nosní.. Odpařením 1g H2O ztrácí tělo 0,6 Kcal tepla. Při zvýšené sekreci potu závisí míra, kterou se voda odpařuje z těla, na vlhkosti prostředí a proudění vzduchu. Je obecně známo, že za vlhkého dne má člověk větší pocit horka. To je částečně zapříčiněno snížením odpařování potu. Při svalové námaze v horkém prostředí dosahuje tvorba potu až 1600 ml/hod. a v suchém prostředí se toto množství i odpaří. Někteří savci (psi) ztrácejí - ( vydávají) teplo tzv. tachypnoí -- zrychleným dýcháním. Je to tzv. povrchové dýchání, kdy se zvyšuje výdej vody z dýchacích cest a tím i výdej tepla. Odvod tepla tedy závisí na teplotě prostředí. Přibližuje-li se teplota prostředí teplotě tělesné, odevzdává se teplo méně sáláním a zvětšuje se odpařováním. Tepelné čití - tedy reakce na teplo a chlad je významným činitelem v procesu termoregulace. Tepelné vjemy jsou přenášeny slabými myelinisovanými vlákny o průměru 2 - 4 mikrometru. Vzruchy procházejí laterálním spinothalamickým traktem a radiatio thalamica do postcentrálního závitu. Protože čidla jsou uložena subepiteliálně (podkožně), určuje jejich reakci teplota podkožních tkání. Například při stejné teplotě kovu a dřeva, máme při dotyku těchto materiálů na kůži rozdílný pocit tepla. Kov se nám zdá chladnější a dřevo teplejší. Je to způsobeno tím, že kov odvádí teplo z kůže rychleji, čímž více ochlazuje podkožní tkáň. Hypothalamická centra, řídící teplotu těla, jsou aktivována jednak tedy buňkami uloženými v předním hypothalamu, dále z kožních receptorů. Podle současných poznatků bylo zjištěno, že vzruchy, které aktivují ochranu proti vysokým teplotám, vycházejí především u člověka z hypothalamických buněk citlivých na teplo. Důkazem bylo sledování vztahů mezi okolní teplotou a teplotou uvnitř partií ucha a rektální teplotou, které spolu nekorelovaly. Produkce tepla stoupá, klesne-li teplota v hlavě pod určitou prahovou hodnotu. Práh této reakce je však snížen a její intensita menší při zvýšené teplotě pokožky. Při horečce, kdy jsou termoregulační mechanismy nastaveny na vyšší než fyziologickou tělesnou hodnotu teploty, potom termoreceptory signalizují, že skutečná teplota je nižší než tato nově nastavená hodnota a aktivují tím mechanismy pro zvýšení teploty. Následkem vasokonstrikce v kůži (snížení výdeje tepla) má nemocný pocit chladu, třese se a tím mobilizuje energetický metabolismus ke zvýšení produkce tepla. Salicylany (acylpiryn) snižují teplotu těla tím, že uvedou termoregulační centrum zpět na správnou hodnotu tělesné teploty. Opakem hypertermie (horečky) je hypotermie. Když u teplokrevných zvířat ochlazením snížíme teplotu kůže a tím i krve, docílíme tím i snížení srdeční a dechové frekvence. Umělá hypotermie má význam hlavně v chirurgii, protože vasokonstrikcí snižujeme krvácivost a spotřebu kyslíku.
Potní žlázy (glandulae sudoriparae) jsou tubulární žlázy, které mají dlouhý vývod, pórovitě ústící na povrchu kůže. Jsou klubíčkovitě stočené a jsou na různých místech těla různě velké. U šelem jsou největší na tlapkách, u ovcí na spodině ocasu a nejlépe jsou vyvinuty u koně - po celém těle. Potní žlázy jsou u vlasových folikulů. Pot je čirý, pH 5,5, u koně je alkalický pH 8,8- mléčně žlutý, vlivem značného množství bílkovin (2,75 %). Pocení je kontinuální, pot se odpařuje a kůže nevlhne. Potní žlázy inervuje sympatické nervstvo. Pro kůži hlavy, krku a přední části trupu, vycházejí sympatická vlákna z posledního segmentu krční míchy a šesti prvních segmentů míchy hrudní. Pocení řídí centra umístěná v mozku a míše. Ty vysílají impulsy na základě toho, že:
1) přichází vzruchy z kůže při zvýšení okolní teploty
2)krev protékající centrem má vyšší teplotu
3) mění se obsah CO2 v krvi
4) vlivy korové - adrenergní
Ztráty vody a elektrolytů potem probíhají plynule, jejich příjem je však intermitentní. Přísun tekutin ( iontových roztoků) je proto při zvýšeném pocení velmi důležitý pro zachování hlavně objemu intersticiální tekutiny. Objem plasmy se nemění, je udržován právě na úkor intersticiální tekutiny. Nutnost zachovat objem buněk a plasmy vyvolává snížení osmotického tlaku mimobuněčné tekutiny. To je provázeno přesouváním vody do buněk na úkor zmenšení objemu mimobuněčné tekutiny. Pro udržování tonicity a objemu mimobuněčné tekutiny má proto význam regulace příjmu a vylučování Na a vody.
Vzhledem k tomu, že nejvýznamnější složkou vzniku tepla je svalová práce, je produkce tepla kontrolována především motorickými nervy kosterních svalů. Příslušná nervová centra jsou drážděna reflexně z “chladových” receptorů kůže. Proto prudké zchlazení kůže (polití studenou vodou) vyvolá úplně opačný efekt, než jsme očekávali. Snížení tepla kůže vyvolá vasokonstrikci - snížení průtoku krve a tím i nižší výdej tepla z organismu. Tepelné centrum s funkcí termostatickou je uloženo v hypothalamu. Jádra v zadní části řídí udržování a produkci tepla, jádra v přední části souvisí s regulací tepelných ztrát. Tyto centrální oblasti zasahují do řízení termoregulace dvěma způsoby. První způsob záleží v přímém dráždění jmenovaných center různě teplou krví protékající hypothalamem. Je li krev chladnější, aktivuje se oblast ovládající zadržování tepla a ztráty tepla se omezují a to samé platí opačně. Chlazení (polévání) oblasti hypothalamu, tedy vyvolá lokální ochlazení krve a tím i snížení tepové a dechové frekvence. Snižuje se však výdej tepla po svalové práci a dochází také ke kumulaci zplodin látkové výměny, jejichž odbourávání se snížením frekvence srdeční a dechové snižuje také. Pro urychlení fyziologického procesu snižování tělesné teploty a tím i výdeje energie má velký význam vlhkost a teplota okolního prostředí. Je proto nutné zachovat přirozené mechanismy pro snížení teploty, tedy dylataci cév pro zachování odvodu tepla sáláním a odpařováním zvýšeným pocením, dýcháním a snížení sekrece TSH (thyreostimulační hormon). Pro rychlé navození původní klidové tělesné teploty nesmíme tedy tyto mechanismy omezovat, ale naopak podporovat. Polévání studenou vodou nebo přikládání studených obkladů, které vyvolá vasokonstrikci kožních cév, omezí výdej tepla sáláním -- dosáhneme právě opačného účinku. Musíme proto naopak využít fyzikálních znalostí pro odvod tepla a tím i snižování tělesné teploty a snížení tepové a dechové frekvence. Takový princip můžeme najít např. v autech, kde k těmto účelům slouží chladič s termo-spínačem ventilátoru. Chladič auta vytváří pokud možno na co největší ploše (žebrování) odvod tepla sáláním z meandrovitě vedených trubiček s chladící kapalinou. Odvod tepla urychluje proud vzduchu vytvářený ventilátorem. Ještě intenzivněji by probíhalo chlazení, kdyby vzduch byl o vysoké relativní vlhkosti, protože kapalina je lepší vodič tepla než suchý vzduch. Pokud bychom chtěli u koně tento systém použít, museli bychom koně pouze otírat vodou jen o 2 - 3 °C nižší než je tělesná teplota, abychom
V organismu koně reakce na námahu zahrnuje isotonickou svalovou kontrakci, dochází ke zvýšení srdeční frekvence, nastane výrazný vzestup systolického objemu. V činných svalech se však projeví pokles celkového periferního odporu, který je vyvolán vasodilatací. Následkem toho stoupá systolický krevní tlak jen mírně, zatímco diastolický může zůstat beze změny. Minutový srdeční objem je zvýšen následkem zvýšené frekvence srdce. Vzestup srdeční frekvence je udržován autonomními změnami a stimulačním účinkem zvýšeného P CO2 na prodlouženou míchu. Kůže je na mnoha místech zásobena větvemi svalových artérií, takže část krve, která byla oteplena ve svalech, je přenášena přímo do kůže, kde dochází k odvodu tepla vyzařováním - sáláním. Nastává vzestup ventilace a další část tepla se ztrácí vydechovaným vzduchem. Zvyšuje se sekrece potu a jeho odpařování. Cévy kůže dilatují. Trénovaní jedinci mají v klidu vyšší systolický objem a pomalejší srdeční frekvenci než jedinci netrénovaní a mívají i větší srdce. Během tréninku se sice pulsový objem a srdeční frekvence zvyšuje, avšak výsledného srdečního výdeje může být dosaženo menším vzestupem srdeční frekvence. Proto pro rychlý návrat ke klidovým fyziologickým hodnotám má rozhodující vliv trénovanost koně!
Vliv vysokohorského prostředíVýška přestavuje hypobarické prostředí. Se stoupající nadmořskou výškou klesá atmosférický tlak vzduchu. Ačkoli procentuální obsah plynů ve vdechovaném vzduchu zůstává konstantní, parciální tlak (částečný, dílčí) každého z nich s narůstající výškou rovněž klesá. Na úrovni hladiny moře je parciální tlak kyslíku 159 mmHg, ve výšce kolem 3000 m klesá asi na 50 mmHg. Nízký parciální tlak kyslíku nepříznivě ovlivňuje přechod kyslíku z plicních sklípků do kapilár malého krevního oběhu (difúzi) i transport kyslíku ke tkáním. Dochází k nedostatku kyslíku ve tkáních – hypoxii. Navíc je pro vysokohorské prostředí charakteristický pokles teploty asi o 1 stupeň Celsia na každých 150 m výšky (Wilmore, 2004) a je typické zvýšení intenzity ultrafialového záření asi o 20 – 30 % na 1000 m výšky (Dovalil, 2002). Tyto skutečnosti mohou také působit nepříznivě.
Z hlediska sportovní výkonnosti a tréninku se výška 1500 – 3000 m považuje za vyšší. Má již výrazný fyziologický dopad na výkonnost. Za optimální z hlediska přípravy sportovců ve vysokohorském prostředí je považována výška kolem 2000 m. V současné době se význam vysokohorského tréninku spojuje se specializacemi, při nichž výkon trvá déle než 90 s (Dovalil, 2002).
Reakcenismu. Je významně narušen difúzní gradient, který podmiňuje směnu kyslíku mezi krví a aktivními tkáněmi. Je sníženo sycení (saturace) hemoglobinu kyslíkem. Organismus se snaží aktivací regulačních mechanismů přísun kyslíku zvýšit. Plicní ventilace (dýchání) se ve vyšších výškách urychluje v klidu i při fyzické zátěži (hyperventilace).
Tento stav vede ke ztrátám CO2, může vést k respirační alkalóze a následnému poklesu dráždivosti dýchacího centra a snížení ventilace. Zvyšuje se srdeční frekvence i minutový objem srdeční. Od prvních několika hodin se snižuje objem plazmy, tím dochází ke zvýšené koncentraci červených krvinek, která dovoluje větší přenos kyslíku na jednotku krve, a tím částečně kompenzuje sníženou dodávku kyslíku. Maximální spotřeba kyslíku se snižuje proporcionálně se snížením atmosférického tlaku.
Adaptace (aklimatizace)Adaptace na vyšší nadmořskou výšku je komplexní proces, který trvá několik týdnů. Rychlost adaptačních změn je na výšce závislá. Postupně se zvyšuje kapacita transportního systému pro kyslík. Zvyšuje se počet erytrocytů, stoupá množství hemoglobinu i svalového myoglobinu, který podporuje transport kyslíku a zároveň slouží jako kyslíková rezerva. Zvyšuje se počet mitochondrií i aktivita oxidativních enzymů v nich. Zlepšuje se prokrvení tkání cévami (vaskularizace). Zvyšuje se hodnota vitální kapacity plic, srdeční frekvence i krevní tlak klesají (Havlíčková, 2004).
Vlastní proces adaptace lze rozdělit do tří fází. Úvodní fáze trvá kolem 3 – 8 dnů, je bezprostřední reakcí na hypoxii a projevuje se snížením fyzické i psychické výkonnosti organismu. Poté bývá „příjezdová únava“ nahrazena krátkodobou euforií se zvýšením sebedůvěry. Fyzická výkonnost se zvyšuje, tato fáze trvá asi 8 dnů. Přibližně kolem 16. dne pobytu začíná třetí fáze s komplexním přizpůsobením se organismu na dlouhotrvající hypoxii. Plná výkonnost se dostaví až ve 4. týdnu pobytu ve vysokohorském prostředí (Dovalil, 2002). Po návratu do nižších nadmořských výšek se zlepšuje výkonnost při vytrvalostních výkonech výrazně po dobu 2 týdnů, mizí po uplynutí asi 2 měsíců (Havlíčková, 2004). V důsledku reaklimatizačních změn však může nejčastěji mezi 4. až 10. dnem dojít k výkonnostní depresi.
Výšková nemocJe soubor příznaků, který se vyskytuje u jedinců při pobytu v nadmořské výšce, na kterou nejsou adaptováni. Závažnost projevů stoupá s nadmořskou výškou a rychlostí, jaké bylo této výšky dosaženo. Lze rozlišit akutní a chronické formy. Akutní horská nemoc (obvykle nad 1500 m) se projevuje bolestmi hlavy, podrážděností, poruchami vidění, nevolností zvracením, nechutenstvím, snížením hmotnosti, závratí, urychlením srdeční frekvence a frekvence dýchání. Nejzávažnějšími formami může být náhlým snížením atmosférického tlaku vzduchu vyvolaný otok plic (obvykle nad 2500 m) a otok mozku (obvykle na 4000 m) s výraznými obtížemi a s bezprostředním nebezpečím smrti. Je nutná bezodkladná léčba. U chronické nemoci přetrvávají poruchy zraku, letargie, zhoršují se duševní funkce (nekritičnost, podceňování nebezpečí). Jedince je nutné dopravit do nižší výšky.
Vliv zvýšené teploty prostředíČlověk patří k teplokrevným (homoiotermním) živočichům, u nichž je teplota nitra těla (jádra) udržována na 37 stupních Celsia. Konstantní udržování je možné pouze, je-li produkce tepla v rovnováze s jeho výdejem. To je umožněno systémem řízení tělesné teploty různými regulačními mechanismy – termoregulací. Teplota těla závisí na tvorbě tepla a na faktorech zevního prostředí.
Tvorba teplaZa klidových podmínek se na produkci tepla více než z jedné poloviny podílejí vnitřní orgány, svaly a kůže pouze z jedné pětiny. Při intenzivní fyzické zátěži je tvorba tepla mnohonásobně vyšší, pracující svaly se na jeho produkci podílejí až 90%. Ve svalech vzniká 15 – 20× více tepla než při metabolismu v klidu.
Pro mechanickou práci se využívá pouze 20 % chemické energie, 80 % energie se uvolňuje ve formě tepla. Když je teplota okolí větší než teplota kůže, stává se významným příjem tepla z vnějšího prostředí. Když je předmět v okolí teplejší než kůže, tělo od něj přijímá teplo zářením. Existuje přímo úměrná závislost mezi intenzitou pohybové zátěže (vyjádřenou příjmem kyslíku) a mezi tělesnou teplotou. (Silbernagl, 1993; Havlíčková, 2004).
Tepelné ztrátyNa výdeji tepla se podílí tepelné záření, kdy kůže vydává tepelné paprsky směrem ke chladnějšímu předmětu. Je-li vzduch chladnější než kůže, dochází ke ztrátám tepla z kůže vedením do okolního vzduchu. Je-li z povrchu kůže tepelná vrstvička odstraňována proudem vzduchu – konvekcí, jsou tepelné ztráty výraznější. Při tělesných aktivitách vyšších intenzit tyto termoregulační mechanismy nepostačují a teplo musí být odstraňováno pomocí odpařování vody, která se na povrch těla dostává jednak difuzí (perspiratio insensibilis), jednak vegetativními nervy regulovánými potními žlázami (Silbernagl, 1993).
Trasnformace teploa při zátěži: 20 % mechanická práce, 80 % teplo.
Obrázek: Relativní podíl jednotlivých orgánů na produkci tepla v klidu a při zátěži
Ideální teplota zevního prostředí pro svlečeného člověka v klidových podmínkách je 28 °C, pro lehce pracujícího 25 °C, pro delší zatížení vytrvalostního charakteru 15 °C. Zvýšení teploty na 29 °C by mělo být, v rámci prevence poškození organismu, důvodem pro přerušení všech sportovních soutěží, teplota nad 27 °C důvodem pro přerušení závodů na dlouhých tratích (Havlíčková 2004).
Reakce organismu na zvýšení teploty zevního prostředíTeplo vytvořené uvnitř těla ohřívá krev a je transportováno k povrchu těla. Pro toto vnitřní tepelné proudění ke kůži je rozhodující především prokrvení kůže, které se při vyšší teplotě zevního prostředí zvyšuje rozšířením cévního kožního řečiště. Aktivace potních žláz vede k produkci potu, které se může blížit hodnotám 10 – 12 litrů za den (Havlíčková, 2004). Ztráty vody v horkém prostředí mohou být 1 až 5 litrů za hodinu. Při pocení dochází také ke ztrátám iontů, především Na, Cl, K, Mg. Při ztrátách vody kolem 2 % hmotnosti se dostavuje pocit žízně, přesáhnou-li ztráty 6% hmotnosti, je výkon přerušen. Šokový stav při přehřátí organismu s poškozením mozku, ledvin, jater se označuje jako úpal. Úžeh vzniká přímým působením slunečního záření.
Adaptace organismu na zvýšení teploty zevního prostředíI normální trénink při normálních teplotách zvyšuje odolnost proti horku. Adaptace organismu se projevuje větší efektivitou termoregulačních mechanismů. Intenzita pocení se zvyšuje, koncentrace iontů v potu se však snižuje. Adaptovaní jedinci se začínají potit dříve, jejich teplota je oproti neadaptovaným při stejné intenzitě zátěže nižší, stejně tak reakce krevního oběhu vyjádřená srdeční frekvencí. Pocit žízně se dostavuje dříve než u netrénovaných. Adaptovaní jedinci jsou schopni podávat sportovní výkon delší dobu. Adaptační mechanismy se rozvíjejí po 8 – 10 dnech expozice vyšším teplotám za předpokladu soustavného doplňování tekutin. Adaptace na teplo se ztrácí po 2 – 3 týdnech po opuštění teplého prostředí.
Termoterapie
Pod pojmem termoterapie rozumíme cílené použití tepla a chladu k terapeutickým účelům při rehabilitaci, prevenci nebo při péči o výkonné sportovní koně.
Jak působí teplo: Zlepšení prokrvení, zmírnění bolesti na segmentální úrovni, uvolnění, působení na vnitřní orgány.
Oblasti využití: Akutní bolesti hřbetu (ilumbalgie, ischialgie), svalové potíže, chronické poškození pojivové tkáně.
Druhy léčby: horké role, horké zábaly a obklady s nosiči tepla (rašelina, fango), léčba ultrazvukem (sonnoterapie).
Jak působí chlad: První fáze – vyvolá zúžení krevních cév a tím omezí prokrvení určitého místa
Druhá fáze – Krevní cévy se reflexně rozšíří a tím dojde ke zvýšení prokrvení, mírnění bolestí.
Léčba chladem
Ti, kteří se už nějakou dobu točí okolo koní, jistě slyšeli, že léčba chladem je výbornou metodou, jak zmenšit otok a zmírnit bolest. Mnozí "staří " koňaři, jejichž koně měli problémy s končetinami, aplikovali - a se skvělými výsledky - léčbu chladem tak, že koně postavilí da hlubokého sněhu. Skloubili tak efekt svalové aktivity a chladu a výsledek se dostavil - otok končetin se zmenšil. Tyto znalosti a zkušenosti už dnes jaksi chybí, snad ustoupily celé škále protizánětlivých a a protibolestivých léků, avšak přikládání ledu nebo sněhu stále zůstává tou nejlevnější a velice spolehlivou metodou, jak rychle vyléčit akutní zánět a zabránit dalším problémům.
Led nebo sníh se často nahrazuje studenou vodou. Ta však ochladí pouze kůži, protože se rychle zahřívá a její teplotu nelze nijak komtrolovat a dostatečně rychle a spolehlivě regulovat. Tak se stane, že pokud jsou postiženy hlouběji uložené tkáně (svaly, šlachy, klouby), je jejich ochlazení nedostatečné. spolehlivých výsledků dosáhneme pouze použitím pytlíků s ledem, bandáží naplněnou ledovou tříští nebo různých komerčně vyráběných obkladů či bandáží. V tomto článku bych se proto chtěla zmínit o tom, proč, kdy jak léčit chladem - i když! ...myslím, že není třeba zdůrazňovat, že každý problém s koněm by měl majitel prodiskutovat s veterinářem.
Zánět a léčba chladem
Jakékoli poškození jakékoli tkáně má jeden výsledek - zánět. Je to velice složitý proces, během něhož se do tkáně dostávají různé chemické látky jak z krve, tak z poškozených a rozpadlých buněk. Cévy se rozšíří (vazodilatace) a proudí jimi velké množství "horké" krve, z ní a z poškozených buněk se do prostoru dostávají tzv. chemické mediátory zánětu (cytokiny) a různé jiné metabolity a postižené místo a jeho okolí oteče, zčervená, hřeje a bolí. Pokud počínající zánět ihned dostatečně ochladíme, způsobíme zúžení cév (vazokonstrikci), takže omezíme přísun krve do postiženého místa a otok vůbec nevznikne.
Kromě vazokonstrikce chlad také zpomaluje metabolismus (látkovou přeměnu) buněk, takže se netvoří chemické látky, které dále poškozují tkáně a způsobují bolest. Poraněné místo přestane hřát. Ale pozor! Bude-li působit chlad na určité místo příliš dlouho, cévy se opět reflexně rozšíří a zvýší se proudění krve (organismus se tak brání podchlazení nebo umrznutí). Může se stát, že led v přiloženém pytlíku se po čase rozpustí, voda se ohřeje a léčba chladem se změní v působení tepla. A efekt nulový, ne-li dokonce negativní.
Jak na to?
Z tohoto důvodu existuje lepší metoda kryoterapie (léčba chladem) než přikládání ledových pytlíků či bandáží: masáže kusem ledu. Stačí naplnit vršek z nějakého spreje kousky ledu a přiložit na postižené místo. Plochu 5 cmz takto chladíme asi deset minut a potom můžeme vršek posunout o kousek dál. Tyto ledové masáže jsou výborné v případě, že došlo k poranění svalů (například hematom = modřina, která vnikne po kopnutí nebo kousnutí, nebo jako reakce na injekci) nebo i k zánětu šlach. Tehdy totiž často nastane v důsledku bolesti svalová křeč a stačí jen zmírnit bolest a sval se sám uvolní. Masáž ledem provádíme 10 - 30 minut, její délka závisí na hloubce poraněné tkáně. Hluboko uložené svaly vyžadují delší ochlazování než šlachy či vazy, které leží primo pod kůží. Nikdy bychom neměli přikládat led přímo nad kost, protože to je bolestivé. Led také nemá být nikdy dlouho na jednom místě, je dobré s ním opisovat malé kroužky. Ledové masáže můžeme také provádět preventivně, aby k nějakému zánětu vůbec nedošlo - například na okrajích ran po operaci či v okolí otevřené rány.
Zmírnění bolesti
Chlad má přímý vliv na rychlost vedení vzruchu v senzitivních nervech, které přivádějí bolestivé podněty do mozku. Bylo zjištěno, že 20-ti minutové působení ledu zpomalí toto vedení vzruchu natolik, že dojde k úplnému znecitlivění.
Zmenšení otoku
Když dojde k poškození tkáně, "vylijou" se z rozbitých buněk do okolí chemické mediátory zánětu - například histamin, bradykinin a prostaglandiny. Začíná zánět. Nejdříve prostupují z rozšířených a poškozených krevních kapilár do tkání ve vodě rozpustné elektrolyty a bílkoviny, později i celé bílé krvinky, které mají za úkol "odklízet" mrtvé buňky a zabíjet přítomné baktérie. Během tohoto procesu se ve tkáni mezi buňkami nahromadí velké množství tekutiny a vytváří se otok (edém). Tato tekutina je sbírána do mízních cév a těmi odváděná zpět do krve.
Jak na to?
Chceme-li se vyhnout otokům na končetinách po poranění nebo chirurgickém zákroku, položíme ihned na postižené místo led a uděláme pevný obvaz. Kritických je prvních 48 hodin po poranění. Led bude ránu ochlazovat a pevný obvaz nedovolí cévám, aby přiváděly více krve. Stejným způsobem můžeme ošetřit koni končetiny po namáhavé práci zabráníme tak otokům a zánětům, které se často po velké námaze objeví. Místo se zánětem poznáte podle toho, že je vzhledem k okolí výrazně teplejší. V každém případě, i po správném ochlazení, je třeba zavolat veterináře, který rozhodne, zda je nutné ještě další vyšetření nebo jiné léky.
Kdy máme použít léčbu chladem?
Během tréninku ale i při odpočinku ve výběhu si mohou koně navodit akutní trauma (to znamená například poranění, kopnutí, vyvrtnutí kloubku apod., ke kterému došlo nanejvýš před 48 hodinami). Pokud ihned začneme postižené místo chladit ledem a stáhneme pevným obvazem, omezíme nebo zmenšíme příznaky zánětu, který by se tam jinak vyvinul. Existují čtyři druhy poranění, které velice dobře reagují na léčbu chladem: šinbajny, splinty, hematomy a akutní záněty šlach.
Šinbajny se objevují u mladých koní, kteří přišli do intenzivního tréninku (většinou dostihového). Holeně jejich předních končetin jsou podrobeny dosud nezvyklé zátěži a musí se jí přizpůsobit. Přední strana holenních kostí se přestavuje a tento proces je provázen zánětem okostice. Časné stádium vzniku šinbajnů se vyznačuje zvýšenou teplotou a bolestivou reakcí na dotek na přední straně holenních kostí a právě v této době je nutné postižená místa chladit. Provádíme ledové masáže, a to nejméně dvakrát denně a tak dlouho, dokud není celá končetina studená. Pokaždé po ochlazení je třeba přiložit pevný obvaz, který končetinu stáhne a zabrání tak vytvoření otoku. Veterinář určí další protizánětlivou léčbu a většinou doporučí pokračovat v tréninku, protože jen tak se urychlí a dokončí přestavba kostí a zánět se vyléčí. V případě šinbajnů by však jakákoli protizánětlivá léčba měla začít ještě driv, než se objeví první příznaky zánětu (dostihoví trenéři již ví, že o mladé, začínající koně se musí náležitě postarat).
Také splinty můžeme úspěšně léčit ledovými masážemi. Splint může vzniknout přímým poraněním okostice některé z bodcových kostí nebo natržením mezikostního vazu, který tak nemůže dostatečně vykonávat svou funkci a při chůzi dochází k nadměrnému zatěžování bodcové kosti (většinou vnitřní). Ta na to reaguje zánětem a přestavbou kostní tkáně. Klid, ledové masáže a pevné obvazy zredukují příznaky zánětu na minimum a umožní rychlejší přestavbu kosti a její zhojení. I k tomuto onemocnění je třeba zavolat veterináře, mnohdy je totiž vhodné postiženou končetinu zrentgenovat. Pokud by bodcová kost byla příliš poraněná nebo dokonce zlomená, musí se kůň podrobit operaci.
K hematomu (modřině) dochází při tupém poranění hlouběji uložených měkkých tkání, kdy zároveň praskly krevní cévy. Krev se vylije do tkáně a zvyšuje v ní tlak. Ten stlačí poraněné cévy a krvácení se zastaví, avšak stejně tak tlačí také na celou tkáň a snižuje její prokrvení. Prvními příznaky hematomu jsou otok a zvýšená teplota nad postiženým místem, tehdy opět začneme léčit ledovými masážemi (aspoň třikrát denně). Vazokonstrikce, která tak vznikne, sníží krvácení a modřina bude menší a bude se lépe vstřebávat. Veterinář by měl poranění důkladně vyšetřit, aby vyloučil komplikace, ke kterým může dojít.
Pokud dojde k poranění šlachy, je třeba ihned přikládat led, aby se uvnitř nezačal tvořit hematom. Dnes se již vyrábí spousta komerčních zábalů na šlachy s ledem, které lze úspěšně použít. Jejich výhoda je v tom, že jsou tvarovány přesně podle končetiny a zároveň rovnoměrně ochlazují celý její povrch. Každou poraněnou šlachu by měl veterinář vyšetřit, aby určil její léčbu.
Čím tedy chladit?
Vlhký chlad je při léčbě mnohem účinnější než suchý chlad. Suchý obvaz pod pytlíkem s ledem totiž tkáň od ledu izoluje. Vědci srovnávali schopnost vlhkého chladu, suchého chladu a komerčně vyráběných chladících polštářků snižovat teplotu kůže u lidí. "Vlhkým chladem" byl led v plátěném pytlíku, "suchým chladem" zase led v umělohmotném sáčku a "komerčním chladem" byly pytlíky se speciálním zmrazovaným gelem. Nejúčinněji snížil teplotu kůže suchý chlad, nejméně účinně komerční gel. Led v plátěném pytlíku zároveň udržel nízkou teplotu kůže nejdéle a způsobil skoro úplné znecitlivění.
Dnes se již vyrábějí chladící podušky na úplně jiném principu, než byl zmražený gel, který nebyl až tolik účinný. Do podušky se dají určité chemické látky, které spolu reagují a tak se tvoří chlad. Před přiložením podušky na tělo se musí obě tyto chemikálie smíchat, velice rychle sníží svoji teplotu na -1 °C. Na těle mohou být až 30 minut, záleží to na teplotě kůže. Tyto podušky jsou velice dobré v případě, když není kde namrazit led, například na cestách.
Hodně lidí používá k chlazení sáček s mraženým hráškem. Ten se sice dá dobře natvarovat na tělo, avšak vzduch, který je mezi jednotlivými kuličkami, působí jako izolace a snižuje tak jeho účinnost. Totéž platí i pro sáček s kostkami ledu. Mnohem vhodnější je kostky ledu nadrtit a vložit je do plátěného pytlíku.
Jak často máme chladit?
Každé akutní stádium zánětu (to znamená 0-48 hodin po poranění) je třeba chladit po dobu asi 30 minut třikrát nebo čtyřikrát denně. Je ovšem pravda, že chladit ledem bychom měli déle než 30 minut pouze na doporučení veterináře. Jak už jsem se zmínila, dlouhodobé chlazení totiž léčbu nezefektivní ani neprodlouží znecitlivění. Chlad, který je příliš silný nebo trvá příliš dlouho totiž naopak způsobuje bolest. Někdy je možné vidět, jak trenéři nechají koně stát v ledové vodě i několik hodin. Je to nejen zbytečné, ale může jim to dokonce uškodit. Může totiž dojít k nedokrvení tkání a poškození senzitivních i motorických nervů, což má za následek ochrnutí. Zároveň se může vyvinout zánět - jak jej známe u omrzlin.
Na co je třeba dávat velký pozor
Některé komerční chladící podušky mohou být mnohem studenější než led, takže je třeba s nimi pracovat opatrně. Pokud je chlad příliš intenzivní, nebude léčit, ale spíše škodit. Nikdy nepřikládejte ledové obklady na otevřené rány nebo na místa, kde byly poškozeny nervy.
Jaké jsou tedy efekty léčby chladem:
· dochází k vazokonstrikci
· zpomalují se zánětlivé reakce
· zpomalují se svalové kontrakce (stahy)
· zvyšuje se práh bolesti
· kolagenní tkáně nejsou schopny se tolik prodlužovat
· svalová vřetýnka se méně natahují
· zvyšuje se viskozita synoviální tekutiny
Dominika Švehlová
Použitá literatura: www.google.cz, www.ifauna.cz, www.equichannel.cz, Steffan Stammer: Fyzioterapie, Jezdectví, Fauna.
klid
zátěž
nismu. Je významně narušen difúzní gradient, který podmiňuje směnu kyslíku mezi krví a aktivními tkáněmi. Je sníženo sycení (saturace) hemoglobinu kyslíkem. Organismus se snaží aktivací regulačních mechanismů přísun kyslíku zvýšit. Plicní ventilace (dýchání) se ve vyšších výškách urychluje v klidu i při fyzické zátěži (hyperventilace).
Tento stav vede ke ztrátám CO2, může vést k respirační alkalóze a následnému poklesu dráždivosti dýchacího centra a snížení ventilace. Zvyšuje se srdeční frekvence i minutový objem srdeční. Od prvních několika hodin se snižuje objem plazmy, tím dochází ke zvýšené koncentraci červených krvinek, která dovoluje větší přenos kyslíku na jednotku krve, a tím částečně kompenzuje sníženou dodávku kyslíku. Maximální spotřeba kyslíku se snižuje proporcionálně se snížením atmosférického tlaku.
Adaptace (aklimatizace)Adaptace na vyšší nadmořskou výšku je komplexní proces, který trvá několik týdnů. Rychlost adaptačních změn je na výšce závislá. Postupně se zvyšuje kapacita transportního systému pro kyslík. Zvyšuje se počet erytrocytů, stoupá množství hemoglobinu i svalového myoglobinu, který podporuje transport kyslíku a zároveň slouží jako kyslíková rezerva. Zvyšuje se počet mitochondrií i aktivita oxidativních enzymů v nich. Zlepšuje se prokrvení tkání cévami (vaskularizace). Zvyšuje se hodnota vitální kapacity plic, srdeční frekvence i krevní tlak klesají (Havlíčková, 2004).
Vlastní proces adaptace lze rozdělit do tří fází. Úvodní fáze trvá kolem 3 – 8 dnů, je bezprostřední reakcí na hypoxii a projevuje se snížením fyzické i psychické výkonnosti organismu. Poté bývá „příjezdová únava“ nahrazena krátkodobou euforií se zvýšením sebedůvěry. Fyzická výkonnost se zvyšuje, tato fáze trvá asi 8 dnů. Přibližně kolem 16. dne pobytu začíná třetí fáze s komplexním přizpůsobením se organismu na dlouhotrvající hypoxii. Plná výkonnost se dostaví až ve 4. týdnu pobytu ve vysokohorském prostředí (Dovalil, 2002). Po návratu do nižších nadmořských výšek se zlepšuje výkonnost při vytrvalostních výkonech výrazně po dobu 2 týdnů, mizí po uplynutí asi 2 měsíců (Havlíčková, 2004). V důsledku reaklimatizačních změn však může nejčastěji mezi 4. až 10. dnem dojít k výkonnostní depresi.
Výšková nemocJe soubor příznaků, který se vyskytuje u jedinců při pobytu v nadmořské výšce, na kterou nejsou adaptováni. Závažnost projevů stoupá s nadmořskou výškou a rychlostí, jaké bylo této výšky dosaženo. Lze rozlišit akutní a chronické formy. Akutní horská nemoc (obvykle nad 1500 m) se projevuje bolestmi hlavy, podrážděností, poruchami vidění, nevolností zvracením, nechutenstvím, snížením hmotnosti, závratí, urychlením srdeční frekvence a frekvence dýchání. Nejzávažnějšími formami může být náhlým snížením atmosférického tlaku vzduchu vyvolaný otok plic (obvykle nad 2500 m) a otok mozku (obvykle na 4000 m) s výraznými obtížemi a s bezprostředním nebezpečím smrti. Je nutná bezodkladná léčba. U chronické nemoci přetrvávají poruchy zraku, letargie, zhoršují se duševní funkce (nekritičnost, podceňování nebezpečí). Jedince je nutné dopravit do nižší výšky.
Vliv zvýšené teploty prostředíČlověk patří k teplokrevným (homoiotermním) živočichům, u nichž je teplota nitra těla (jádra) udržována na 37 stupních Celsia. Konstantní udržování je možné pouze, je-li produkce tepla v rovnováze s jeho výdejem. To je umožněno systémem řízení tělesné teploty různými regulačními mechanismy – termoregulací. Teplota těla závisí na tvorbě tepla a na faktorech zevního prostředí.
Tvorba teplaZa klidových podmínek se na produkci tepla více než z jedné poloviny podílejí vnitřní orgány, svaly a kůže pouze z jedné pětiny. Při intenzivní fyzické zátěži je tvorba tepla mnohonásobně vyšší, pracující svaly se na jeho produkci podílejí až 90%. Ve svalech vzniká 15 – 20× více tepla než při metabolismu v klidu.
Pro mechanickou práci se využívá pouze 20 % chemické energie, 80 % energie se uvolňuje ve formě tepla. Když je teplota okolí větší než teplota kůže, stává se významným příjem tepla z vnějšího prostředí. Když je předmět v okolí teplejší než kůže, tělo od něj přijímá teplo zářením. Existuje přímo úměrná závislost mezi intenzitou pohybové zátěže (vyjádřenou příjmem kyslíku) a mezi tělesnou teplotou. (Silbernagl, 1993; Havlíčková, 2004).
Tepelné ztrátyNa výdeji tepla se podílí tepelné záření, kdy kůže vydává tepelné paprsky směrem ke chladnějšímu předmětu. Je-li vzduch chladnější než kůže, dochází ke ztrátám tepla z kůže vedením do okolního vzduchu. Je-li z povrchu kůže tepelná vrstvička odstraňována proudem vzduchu – konvekcí, jsou tepelné ztráty výraznější. Při tělesných aktivitách vyšších intenzit tyto termoregulační mechanismy nepostačují a teplo musí být odstraňováno pomocí odpařování vody, která se na povrch těla dostává jednak difuzí (perspiratio insensibilis), jednak vegetativními nervy regulovánými potními žlázami (Silbernagl, 1993).
Trasnformace teploa při zátěži: 20 % mechanická práce, 80 % teplo.
Obrázek: Relativní podíl jednotlivých orgánů na produkci tepla v klidu a při zátěži
Ideální teplota zevního prostředí pro svlečeného člověka v klidových podmínkách je 28 °C, pro lehce pracujícího 25 °C, pro delší zatížení vytrvalostního charakteru 15 °C. Zvýšení teploty na 29 °C by mělo být, v rámci prevence poškození organismu, důvodem pro přerušení všech sportovních soutěží, teplota nad 27 °C důvodem pro přerušení závodů na dlouhých tratích (Havlíčková 2004).
Reakce organismu na zvýšení teploty zevního prostředíTeplo vytvořené uvnitř těla ohřívá krev a je transportováno k povrchu těla. Pro toto vnitřní tepelné proudění ke kůži je rozhodující především prokrvení kůže, které se při vyšší teplotě zevního prostředí zvyšuje rozšířením cévního kožního řečiště. Aktivace potních žláz vede k produkci potu, které se může blížit hodnotám 10 – 12 litrů za den (Havlíčková, 2004). Ztráty vody v horkém prostředí mohou být 1 až 5 litrů za hodinu. Při pocení dochází také ke ztrátám iontů, především Na, Cl, K, Mg. Při ztrátách vody kolem 2 % hmotnosti se dostavuje pocit žízně, přesáhnou-li ztráty 6% hmotnosti, je výkon přerušen. Šokový stav při přehřátí organismu s poškozením mozku, ledvin, jater se označuje jako úpal. Úžeh vzniká přímým působením slunečního záření.
Adaptace organismu na zvýšení teploty zevního prostředíI normální trénink při normálních teplotách zvyšuje odolnost proti horku. Adaptace organismu se projevuje větší efektivitou termoregulačních mechanismů. Intenzita pocení se zvyšuje, koncentrace iontů v potu se však snižuje. Adaptovaní jedinci se začínají potit dříve, jejich teplota je oproti neadaptovaným při stejné intenzitě zátěže nižší, stejně tak reakce krevního oběhu vyjádřená srdeční frekvencí. Pocit žízně se dostavuje dříve než u netrénovaných. Adaptovaní jedinci jsou schopni podávat sportovní výkon delší dobu. Adaptační mechanismy se rozvíjejí po 8 – 10 dnech expozice vyšším teplotám za předpokladu soustavného doplňování tekutin. Adaptace na teplo se ztrácí po 2 – 3 týdnech po opuštění teplého prostředí.
Termoterapie
Pod pojmem termoterapie rozumíme cílené použití tepla a chladu k terapeutickým účelům při rehabilitaci, prevenci nebo při péči o výkonné sportovní koně.
Jak působí teplo: Zlepšení prokrvení, zmírnění bolesti na segmentální úrovni, uvolnění, působení na vnitřní orgány.
Oblasti využití: Akutní bolesti hřbetu (ilumbalgie, ischialgie), svalové potíže, chronické poškození pojivové tkáně.
Druhy léčby: horké role, horké zábaly a obklady s nosiči tepla (rašelina, fango), léčba ultrazvukem (sonnoterapie).
Jak působí chlad: První fáze – vyvolá zúžení krevních cév a tím omezí prokrvení určitého místa
Druhá fáze – Krevní cévy se reflexně rozšíří a tím dojde ke zvýšení prokrvení, mírnění bolestí.
Léčba chladem
Ti, kteří se už nějakou dobu točí okolo koní, jistě slyšeli, že léčba chladem je výbornou metodou, jak zmenšit otok a zmírnit bolest. Mnozí "staří " koňaři, jejichž koně měli problémy s končetinami, aplikovali - a se skvělými výsledky - léčbu chladem tak, že koně postavilí da hlubokého sněhu. Skloubili tak efekt svalové aktivity a chladu a výsledek se dostavil - otok končetin se zmenšil. Tyto znalosti a zkušenosti už dnes jaksi chybí, snad ustoupily celé škále protizánětlivých a a protibolestivých léků, avšak přikládání ledu nebo sněhu stále zůstává tou nejlevnější a velice spolehlivou metodou, jak rychle vyléčit akutní zánět a zabránit dalším problémům.
Led nebo sníh se často nahrazuje studenou vodou. Ta však ochladí pouze kůži, protože se rychle zahřívá a její teplotu nelze nijak komtrolovat a dostatečně rychle a spolehlivě regulovat. Tak se stane, že pokud jsou postiženy hlouběji uložené tkáně (svaly, šlachy, klouby), je jejich ochlazení nedostatečné. spolehlivých výsledků dosáhneme pouze použitím pytlíků s ledem, bandáží naplněnou ledovou tříští nebo různých komerčně vyráběných obkladů či bandáží. V tomto článku bych se proto chtěla zmínit o tom, proč, kdy jak léčit chladem - i když! ...myslím, že není třeba zdůrazňovat, že každý problém s koněm by měl majitel prodiskutovat s veterinářem.
Zánět a léčba chladem
Jakékoli poškození jakékoli tkáně má jeden výsledek - zánět. Je to velice složitý proces, během něhož se do tkáně dostávají různé chemické látky jak z krve, tak z poškozených a rozpadlých buněk. Cévy se rozšíří (vazodilatace) a proudí jimi velké množství "horké" krve, z ní a z poškozených buněk se do prostoru dostávají tzv. chemické mediátory zánětu (cytokiny) a různé jiné metabolity a postižené místo a jeho okolí oteče, zčervená, hřeje a bolí. Pokud počínající zánět ihned dostatečně ochladíme, způsobíme zúžení cév (vazokonstrikci), takže omezíme přísun krve do postiženého místa a otok vůbec nevznikne.
Kromě vazokonstrikce chlad také zpomaluje metabolismus (látkovou přeměnu) buněk, takže se netvoří chemické látky, které dále poškozují tkáně a způsobují bolest. Poraněné místo přestane hřát. Ale pozor! Bude-li působit chlad na určité místo příliš dlouho, cévy se opět reflexně rozšíří a zvýší se proudění krve (organismus se tak brání podchlazení nebo umrznutí). Může se stát, že led v přiloženém pytlíku se po čase rozpustí, voda se ohřeje a léčba chladem se změní v působení tepla. A efekt nulový, ne-li dokonce negativní.
Jak na to?
Z tohoto důvodu existuje lepší metoda kryoterapie (léčba chladem) než přikládání ledových pytlíků či bandáží: masáže kusem ledu. Stačí naplnit vršek z nějakého spreje kousky ledu a přiložit na postižené místo. Plochu 5 cmz takto chladíme asi deset minut a potom můžeme vršek posunout o kousek dál. Tyto ledové masáže jsou výborné v případě, že došlo k poranění svalů (například hematom = modřina, která vnikne po kopnutí nebo kousnutí, nebo jako reakce na injekci) nebo i k zánětu šlach. Tehdy totiž často nastane v důsledku bolesti svalová křeč a stačí jen zmírnit bolest a sval se sám uvolní. Masáž ledem provádíme 10 - 30 minut, její délka závisí na hloubce poraněné tkáně. Hluboko uložené svaly vyžadují delší ochlazování než šlachy či vazy, které leží primo pod kůží. Nikdy bychom neměli přikládat led přímo nad kost, protože to je bolestivé. Led také nemá být nikdy dlouho na jednom místě, je dobré s ním opisovat malé kroužky. Ledové masáže můžeme také provádět preventivně, aby k nějakému zánětu vůbec nedošlo - například na okrajích ran po operaci či v okolí otevřené rány.
Zmírnění bolesti
Chlad má přímý vliv na rychlost vedení vzruchu v senzitivních nervech, které přivádějí bolestivé podněty do mozku. Bylo zjištěno, že 20-ti minutové působení ledu zpomalí toto vedení vzruchu natolik, že dojde k úplnému znecitlivění.
Zmenšení otoku
Když dojde k poškození tkáně, "vylijou" se z rozbitých buněk do okolí chemické mediátory zánětu - například histamin, bradykinin a prostaglandiny. Začíná zánět. Nejdříve prostupují z rozšířených a poškozených krevních kapilár do tkání ve vodě rozpustné elektrolyty a bílkoviny, později i celé bílé krvinky, které mají za úkol "odklízet" mrtvé buňky a zabíjet přítomné baktérie. Během tohoto procesu se ve tkáni mezi buňkami nahromadí velké množství tekutiny a vytváří se otok (edém). Tato tekutina je sbírána do mízních cév a těmi odváděná zpět do krve.
Jak na to?
Chceme-li se vyhnout otokům na končetinách po poranění nebo chirurgickém zákroku, položíme ihned na postižené místo led a uděláme pevný obvaz. Kritických je prvních 48 hodin po poranění. Led bude ránu ochlazovat a pevný obvaz nedovolí cévám, aby přiváděly více krve. Stejným způsobem můžeme ošetřit koni končetiny po namáhavé práci zabráníme tak otokům a zánětům, které se často po velké námaze objeví. Místo se zánětem poznáte podle toho, že je vzhledem k okolí výrazně teplejší. V každém případě, i po správném ochlazení, je třeba zavolat veterináře, který rozhodne, zda je nutné ještě další vyšetření nebo jiné léky.
Kdy máme použít léčbu chladem?
Během tréninku ale i při odpočinku ve výběhu si mohou koně navodit akutní trauma (to znamená například poranění, kopnutí, vyvrtnutí kloubku apod., ke kterému došlo nanejvýš před 48 hodinami). Pokud ihned začneme postižené místo chladit ledem a stáhneme pevným obvazem, omezíme nebo zmenšíme příznaky zánětu, který by se tam jinak vyvinul. Existují čtyři druhy poranění, které velice dobře reagují na léčbu chladem: šinbajny, splinty, hematomy a akutní záněty šlach.
Šinbajny se objevují u mladých koní, kteří přišli do intenzivního tréninku (většinou dostihového). Holeně jejich předních končetin jsou podrobeny dosud nezvyklé zátěži a musí se jí přizpůsobit. Přední strana holenních kostí se přestavuje a tento proces je provázen zánětem okostice. Časné stádium vzniku šinbajnů se vyznačuje zvýšenou teplotou a bolestivou reakcí na dotek na přední straně holenních kostí a právě v této době je nutné postižená místa chladit. Provádíme ledové masáže, a to nejméně dvakrát denně a tak dlouho, dokud není celá končetina studená. Pokaždé po ochlazení je třeba přiložit pevný obvaz, který končetinu stáhne a zabrání tak vytvoření otoku. Veterinář určí další protizánětlivou léčbu a většinou doporučí pokračovat v tréninku, protože jen tak se urychlí a dokončí přestavba kostí a zánět se vyléčí. V případě šinbajnů by však jakákoli protizánětlivá léčba měla začít ještě driv, než se objeví první příznaky zánětu (dostihoví trenéři již ví, že o mladé, začínající koně se musí náležitě postarat).
Také splinty můžeme úspěšně léčit ledovými masážemi. Splint může vzniknout přímým poraněním okostice některé z bodcových kostí nebo natržením mezikostního vazu, který tak nemůže dostatečně vykonávat svou funkci a při chůzi dochází k nadměrnému zatěžování bodcové kosti (většinou vnitřní). Ta na to reaguje zánětem a přestavbou kostní tkáně. Klid, ledové masáže a pevné obvazy zredukují příznaky zánětu na minimum a umožní rychlejší přestavbu kosti a její zhojení. I k tomuto onemocnění je třeba zavolat veterináře, mnohdy je totiž vhodné postiženou končetinu zrentgenovat. Pokud by bodcová kost byla příliš poraněná nebo dokonce zlomená, musí se kůň podrobit operaci.
K hematomu (modřině) dochází při tupém poranění hlouběji uložených měkkých tkání, kdy zároveň praskly krevní cévy. Krev se vylije do tkáně a zvyšuje v ní tlak. Ten stlačí poraněné cévy a krvácení se zastaví, avšak stejně tak tlačí také na celou tkáň a snižuje její prokrvení. Prvními příznaky hematomu jsou otok a zvýšená teplota nad postiženým místem, tehdy opět začneme léčit ledovými masážemi (aspoň třikrát denně). Vazokonstrikce, která tak vznikne, sníží krvácení a modřina bude menší a bude se lépe vstřebávat. Veterinář by měl poranění důkladně vyšetřit, aby vyloučil komplikace, ke kterým může dojít.
Pokud dojde k poranění šlachy, je třeba ihned přikládat led, aby se uvnitř nezačal tvořit hematom. Dnes se již vyrábí spousta komerčních zábalů na šlachy s ledem, které lze úspěšně použít. Jejich výhoda je v tom, že jsou tvarovány přesně podle končetiny a zároveň rovnoměrně ochlazují celý její povrch. Každou poraněnou šlachu by měl veterinář vyšetřit, aby určil její léčbu.
Čím tedy chladit?
Vlhký chlad je při léčbě mnohem účinnější než suchý chlad. Suchý obvaz pod pytlíkem s ledem totiž tkáň od ledu izoluje. Vědci srovnávali schopnost vlhkého chladu, suchého chladu a komerčně vyráběných chladících polštářků snižovat teplotu kůže u lidí. "Vlhkým chladem" byl led v plátěném pytlíku, "suchým chladem" zase led v umělohmotném sáčku a "komerčním chladem" byly pytlíky se speciálním zmrazovaným gelem. Nejúčinněji snížil teplotu kůže suchý chlad, nejméně účinně komerční gel. Led v plátěném pytlíku zároveň udržel nízkou teplotu kůže nejdéle a způsobil skoro úplné znecitlivění.
Dnes se již vyrábějí chladící podušky na úplně jiném principu, než byl zmražený gel, který nebyl až tolik účinný. Do podušky se dají určité chemické látky, které spolu reagují a tak se tvoří chlad. Před přiložením podušky na tělo se musí obě tyto chemikálie smíchat, velice rychle sníží svoji teplotu na -1 °C. Na těle mohou být až 30 minut, záleží to na teplotě kůže. Tyto podušky jsou velice dobré v případě, když není kde namrazit led, například na cestách.
Hodně lidí používá k chlazení sáček s mraženým hráškem. Ten se sice dá dobře natvarovat na tělo, avšak vzduch, který je mezi jednotlivými kuličkami, působí jako izolace a snižuje tak jeho účinnost. Totéž platí i pro sáček s kostkami ledu. Mnohem vhodnější je kostky ledu nadrtit a vložit je do plátěného pytlíku.
Jak často máme chladit?
Každé akutní stádium zánětu (to znamená 0-48 hodin po poranění) je třeba chladit po dobu asi 30 minut třikrát nebo čtyřikrát denně. Je ovšem pravda, že chladit ledem bychom měli déle než 30 minut pouze na doporučení veterináře. Jak už jsem se zmínila, dlouhodobé chlazení totiž léčbu nezefektivní ani neprodlouží znecitlivění. Chlad, který je příliš silný nebo trvá příliš dlouho totiž naopak způsobuje bolest. Někdy je možné vidět, jak trenéři nechají koně stát v ledové vodě i několik hodin. Je to nejen zbytečné, ale může jim to dokonce uškodit. Může totiž dojít k nedokrvení tkání a poškození senzitivních i motorických nervů, což má za následek ochrnutí. Zároveň se může vyvinout zánět - jak jej známe u omrzlin.
Na co je třeba dávat velký pozor
Některé komerční chladící podušky mohou být mnohem studenější než led, takže je třeba s nimi pracovat opatrně. Pokud je chlad příliš intenzivní, nebude léčit, ale spíše škodit. Nikdy nepřikládejte ledové obklady na otevřené rány nebo na místa, kde byly poškozeny nervy.
Jaké jsou tedy efekty léčby chladem:
· dochází k vazokonstrikci
· zpomalují se zánětlivé reakce
· zpomalují se svalové kontrakce (stahy)
· zvyšuje se práh bolesti
· kolagenní tkáně nejsou schopny se tolik prodlužovat
· svalová vřetýnka se méně natahují
· zvyšuje se viskozita synoviální tekutiny
Dominika Švehlová
Použitá literatura: www.google.cz, www.ifauna.cz, www.equichannel.cz, Steffan Stammer: Fyzioterapie, Jezdectví, Fauna.
klid
zátěž
Je soubor příznaků, který se vyskytuje u jedinců při pobytu v nadmořské výšce, na kterou nejsou adaptováni. Závažnost projevů stoupá s nadmořskou výškou a rychlostí, jaké bylo této výšky dosaženo. Lze rozlišit akutní a chronické formy. Akutní horská nemoc (obvykle nad 1500 m) se projevuje bolestmi hlavy, podrážděností, poruchami vidění, nevolností zvracením, nechutenstvím, snížením hmotnosti, závratí, urychlením srdeční frekvence a frekvence dýchání. Nejzávažnějšími formami může být náhlým snížením atmosférického tlaku vzduchu vyvolaný otok plic (obvykle nad 2500 m) a otok mozku (obvykle na 4000 m) s výraznými obtížemi a s bezprostředním nebezpečím smrti. Je nutná bezodkladná léčba. U chronické nemoci přetrvávají poruchy zraku, letargie, zhoršují se duševní funkce (nekritičnost, podceňování nebezpečí). Jedince je nutné dopravit do nižší výšky.
Vliv zvýšené teploty prostředíČlověk patří k teplokrevným (homoiotermním) živočichům, u nichž je teplota nitra těla (jádra) udržována na 37 stupních Celsia. Konstantní udržování je možné pouze, je-li produkce tepla v rovnováze s jeho výdejem. To je umožněno systémem řízení tělesné teploty různými regulačními mechanismy – termoregulací. Teplota těla závisí na tvorbě tepla a na faktorech zevního prostředí.
Tvorba teplaZa klidových podmínek se na produkci tepla více než z jedné poloviny podílejí vnitřní orgány, svaly a kůže pouze z jedné pětiny. Při intenzivní fyzické zátěži je tvorba tepla mnohonásobně vyšší, pracující svaly se na jeho produkci podílejí až 90%. Ve svalech vzniká 15 – 20× více tepla než při metabolismu v klidu.
Pro mechanickou práci se využívá pouze 20 % chemické energie, 80 % energie se uvolňuje ve formě tepla. Když je teplota okolí větší než teplota kůže, stává se významným příjem tepla z vnějšího prostředí. Když je předmět v okolí teplejší než kůže, tělo od něj přijímá teplo zářením. Existuje přímo úměrná závislost mezi intenzitou pohybové zátěže (vyjádřenou příjmem kyslíku) a mezi tělesnou teplotou. (Silbernagl, 1993; Havlíčková, 2004).
Tepelné ztrátyNa výdeji tepla se podílí tepelné záření, kdy kůže vydává tepelné paprsky směrem ke chladnějšímu předmětu. Je-li vzduch chladnější než kůže, dochází ke ztrátám tepla z kůže vedením do okolního vzduchu. Je-li z povrchu kůže tepelná vrstvička odstraňována proudem vzduchu – konvekcí, jsou tepelné ztráty výraznější. Při tělesných aktivitách vyšších intenzit tyto termoregulační mechanismy nepostačují a teplo musí být odstraňováno pomocí odpařování vody, která se na povrch těla dostává jednak difuzí (perspiratio insensibilis), jednak vegetativními nervy regulovánými potními žlázami (Silbernagl, 1993).
Trasnformace teploa při zátěži: 20 % mechanická práce, 80 % teplo.
Obrázek: Relativní podíl jednotlivých orgánů na produkci tepla v klidu a při zátěži
Ideální teplota zevního prostředí pro svlečeného člověka v klidových podmínkách je 28 °C, pro lehce pracujícího 25 °C, pro delší zatížení vytrvalostního charakteru 15 °C. Zvýšení teploty na 29 °C by mělo být, v rámci prevence poškození organismu, důvodem pro přerušení všech sportovních soutěží, teplota nad 27 °C důvodem pro přerušení závodů na dlouhých tratích (Havlíčková 2004).
Reakce organismu na zvýšení teploty zevního prostředíTeplo vytvořené uvnitř těla ohřívá krev a je transportováno k povrchu těla. Pro toto vnitřní tepelné proudění ke kůži je rozhodující především prokrvení kůže, které se při vyšší teplotě zevního prostředí zvyšuje rozšířením cévního kožního řečiště. Aktivace potních žláz vede k produkci potu, které se může blížit hodnotám 10 – 12 litrů za den (Havlíčková, 2004). Ztráty vody v horkém prostředí mohou být 1 až 5 litrů za hodinu. Při pocení dochází také ke ztrátám iontů, především Na, Cl, K, Mg. Při ztrátách vody kolem 2 % hmotnosti se dostavuje pocit žízně, přesáhnou-li ztráty 6% hmotnosti, je výkon přerušen. Šokový stav při přehřátí organismu s poškozením mozku, ledvin, jater se označuje jako úpal. Úžeh vzniká přímým působením slunečního záření.
Adaptace organismu na zvýšení teploty zevního prostředíI normální trénink při normálních teplotách zvyšuje odolnost proti horku. Adaptace organismu se projevuje větší efektivitou termoregulačních mechanismů. Intenzita pocení se zvyšuje, koncentrace iontů v potu se však snižuje. Adaptovaní jedinci se začínají potit dříve, jejich teplota je oproti neadaptovaným při stejné intenzitě zátěže nižší, stejně tak reakce krevního oběhu vyjádřená srdeční frekvencí. Pocit žízně se dostavuje dříve než u netrénovaných. Adaptovaní jedinci jsou schopni podávat sportovní výkon delší dobu. Adaptační mechanismy se rozvíjejí po 8 – 10 dnech expozice vyšším teplotám za předpokladu soustavného doplňování tekutin. Adaptace na teplo se ztrácí po 2 – 3 týdnech po opuštění teplého prostředí.
Termoterapie
Pod pojmem termoterapie rozumíme cílené použití tepla a chladu k terapeutickým účelům při rehabilitaci, prevenci nebo při péči o výkonné sportovní koně.
Jak působí teplo: Zlepšení prokrvení, zmírnění bolesti na segmentální úrovni, uvolnění, působení na vnitřní orgány.
Oblasti využití: Akutní bolesti hřbetu (ilumbalgie, ischialgie), svalové potíže, chronické poškození pojivové tkáně.
Druhy léčby: horké role, horké zábaly a obklady s nosiči tepla (rašelina, fango), léčba ultrazvukem (sonnoterapie).
Jak působí chlad: První fáze – vyvolá zúžení krevních cév a tím omezí prokrvení určitého místa
Druhá fáze – Krevní cévy se reflexně rozšíří a tím dojde ke zvýšení prokrvení, mírnění bolestí.
Léčba chladem
Ti, kteří se už nějakou dobu točí okolo koní, jistě slyšeli, že léčba chladem je výbornou metodou, jak zmenšit otok a zmírnit bolest. Mnozí "staří " koňaři, jejichž koně měli problémy s končetinami, aplikovali - a se skvělými výsledky - léčbu chladem tak, že koně postavilí da hlubokého sněhu. Skloubili tak efekt svalové aktivity a chladu a výsledek se dostavil - otok končetin se zmenšil. Tyto znalosti a zkušenosti už dnes jaksi chybí, snad ustoupily celé škále protizánětlivých a a protibolestivých léků, avšak přikládání ledu nebo sněhu stále zůstává tou nejlevnější a velice spolehlivou metodou, jak rychle vyléčit akutní zánět a zabránit dalším problémům.
Led nebo sníh se často nahrazuje studenou vodou. Ta však ochladí pouze kůži, protože se rychle zahřívá a její teplotu nelze nijak komtrolovat a dostatečně rychle a spolehlivě regulovat. Tak se stane, že pokud jsou postiženy hlouběji uložené tkáně (svaly, šlachy, klouby), je jejich ochlazení nedostatečné. spolehlivých výsledků dosáhneme pouze použitím pytlíků s ledem, bandáží naplněnou ledovou tříští nebo různých komerčně vyráběných obkladů či bandáží. V tomto článku bych se proto chtěla zmínit o tom, proč, kdy jak léčit chladem - i když! ...myslím, že není třeba zdůrazňovat, že každý problém s koněm by měl majitel prodiskutovat s veterinářem.
Zánět a léčba chladem
Jakékoli poškození jakékoli tkáně má jeden výsledek - zánět. Je to velice složitý proces, během něhož se do tkáně dostávají různé chemické látky jak z krve, tak z poškozených a rozpadlých buněk. Cévy se rozšíří (vazodilatace) a proudí jimi velké množství "horké" krve, z ní a z poškozených buněk se do prostoru dostávají tzv. chemické mediátory zánětu (cytokiny) a různé jiné metabolity a postižené místo a jeho okolí oteče, zčervená, hřeje a bolí. Pokud počínající zánět ihned dostatečně ochladíme, způsobíme zúžení cév (vazokonstrikci), takže omezíme přísun krve do postiženého místa a otok vůbec nevznikne.
Kromě vazokonstrikce chlad také zpomaluje metabolismus (látkovou přeměnu) buněk, takže se netvoří chemické látky, které dále poškozují tkáně a způsobují bolest. Poraněné místo přestane hřát. Ale pozor! Bude-li působit chlad na určité místo příliš dlouho, cévy se opět reflexně rozšíří a zvýší se proudění krve (organismus se tak brání podchlazení nebo umrznutí). Může se stát, že led v přiloženém pytlíku se po čase rozpustí, voda se ohřeje a léčba chladem se změní v působení tepla. A efekt nulový, ne-li dokonce negativní.
Jak na to?
Z tohoto důvodu existuje lepší metoda kryoterapie (léčba chladem) než přikládání ledových pytlíků či bandáží: masáže kusem ledu. Stačí naplnit vršek z nějakého spreje kousky ledu a přiložit na postižené místo. Plochu 5 cmz takto chladíme asi deset minut a potom můžeme vršek posunout o kousek dál. Tyto ledové masáže jsou výborné v případě, že došlo k poranění svalů (například hematom = modřina, která vnikne po kopnutí nebo kousnutí, nebo jako reakce na injekci) nebo i k zánětu šlach. Tehdy totiž často nastane v důsledku bolesti svalová křeč a stačí jen zmírnit bolest a sval se sám uvolní. Masáž ledem provádíme 10 - 30 minut, její délka závisí na hloubce poraněné tkáně. Hluboko uložené svaly vyžadují delší ochlazování než šlachy či vazy, které leží primo pod kůží. Nikdy bychom neměli přikládat led přímo nad kost, protože to je bolestivé. Led také nemá být nikdy dlouho na jednom místě, je dobré s ním opisovat malé kroužky. Ledové masáže můžeme také provádět preventivně, aby k nějakému zánětu vůbec nedošlo - například na okrajích ran po operaci či v okolí otevřené rány.
Zmírnění bolesti
Chlad má přímý vliv na rychlost vedení vzruchu v senzitivních nervech, které přivádějí bolestivé podněty do mozku. Bylo zjištěno, že 20-ti minutové působení ledu zpomalí toto vedení vzruchu natolik, že dojde k úplnému znecitlivění.
Zmenšení otoku
Když dojde k poškození tkáně, "vylijou" se z rozbitých buněk do okolí chemické mediátory zánětu - například histamin, bradykinin a prostaglandiny. Začíná zánět. Nejdříve prostupují z rozšířených a poškozených krevních kapilár do tkání ve vodě rozpustné elektrolyty a bílkoviny, později i celé bílé krvinky, které mají za úkol "odklízet" mrtvé buňky a zabíjet přítomné baktérie. Během tohoto procesu se ve tkáni mezi buňkami nahromadí velké množství tekutiny a vytváří se otok (edém). Tato tekutina je sbírána do mízních cév a těmi odváděná zpět do krve.
Jak na to?
Chceme-li se vyhnout otokům na končetinách po poranění nebo chirurgickém zákroku, položíme ihned na postižené místo led a uděláme pevný obvaz. Kritických je prvních 48 hodin po poranění. Led bude ránu ochlazovat a pevný obvaz nedovolí cévám, aby přiváděly více krve. Stejným způsobem můžeme ošetřit koni končetiny po namáhavé práci zabráníme tak otokům a zánětům, které se často po velké námaze objeví. Místo se zánětem poznáte podle toho, že je vzhledem k okolí výrazně teplejší. V každém případě, i po správném ochlazení, je třeba zavolat veterináře, který rozhodne, zda je nutné ještě další vyšetření nebo jiné léky.
Kdy máme použít léčbu chladem?
Během tréninku ale i při odpočinku ve výběhu si mohou koně navodit akutní trauma (to znamená například poranění, kopnutí, vyvrtnutí kloubku apod., ke kterému došlo nanejvýš před 48 hodinami). Pokud ihned začneme postižené místo chladit ledem a stáhneme pevným obvazem, omezíme nebo zmenšíme příznaky zánětu, který by se tam jinak vyvinul. Existují čtyři druhy poranění, které velice dobře reagují na léčbu chladem: šinbajny, splinty, hematomy a akutní záněty šlach.
Šinbajny se objevují u mladých koní, kteří přišli do intenzivního tréninku (většinou dostihového). Holeně jejich předních končetin jsou podrobeny dosud nezvyklé zátěži a musí se jí přizpůsobit. Přední strana holenních kostí se přestavuje a tento proces je provázen zánětem okostice. Časné stádium vzniku šinbajnů se vyznačuje zvýšenou teplotou a bolestivou reakcí na dotek na přední straně holenních kostí a právě v této době je nutné postižená místa chladit. Provádíme ledové masáže, a to nejméně dvakrát denně a tak dlouho, dokud není celá končetina studená. Pokaždé po ochlazení je třeba přiložit pevný obvaz, který končetinu stáhne a zabrání tak vytvoření otoku. Veterinář určí další protizánětlivou léčbu a většinou doporučí pokračovat v tréninku, protože jen tak se urychlí a dokončí přestavba kostí a zánět se vyléčí. V případě šinbajnů by však jakákoli protizánětlivá léčba měla začít ještě driv, než se objeví první příznaky zánětu (dostihoví trenéři již ví, že o mladé, začínající koně se musí náležitě postarat).
Také splinty můžeme úspěšně léčit ledovými masážemi. Splint může vzniknout přímým poraněním okostice některé z bodcových kostí nebo natržením mezikostního vazu, který tak nemůže dostatečně vykonávat svou funkci a při chůzi dochází k nadměrnému zatěžování bodcové kosti (většinou vnitřní). Ta na to reaguje zánětem a přestavbou kostní tkáně. Klid, ledové masáže a pevné obvazy zredukují příznaky zánětu na minimum a umožní rychlejší přestavbu kosti a její zhojení. I k tomuto onemocnění je třeba zavolat veterináře, mnohdy je totiž vhodné postiženou končetinu zrentgenovat. Pokud by bodcová kost byla příliš poraněná nebo dokonce zlomená, musí se kůň podrobit operaci.
K hematomu (modřině) dochází při tupém poranění hlouběji uložených měkkých tkání, kdy zároveň praskly krevní cévy. Krev se vylije do tkáně a zvyšuje v ní tlak. Ten stlačí poraněné cévy a krvácení se zastaví, avšak stejně tak tlačí také na celou tkáň a snižuje její prokrvení. Prvními příznaky hematomu jsou otok a zvýšená teplota nad postiženým místem, tehdy opět začneme léčit ledovými masážemi (aspoň třikrát denně). Vazokonstrikce, která tak vznikne, sníží krvácení a modřina bude menší a bude se lépe vstřebávat. Veterinář by měl poranění důkladně vyšetřit, aby vyloučil komplikace, ke kterým může dojít.
Pokud dojde k poranění šlachy, je třeba ihned přikládat led, aby se uvnitř nezačal tvořit hematom. Dnes se již vyrábí spousta komerčních zábalů na šlachy s ledem, které lze úspěšně použít. Jejich výhoda je v tom, že jsou tvarovány přesně podle končetiny a zároveň rovnoměrně ochlazují celý její povrch. Každou poraněnou šlachu by měl veterinář vyšetřit, aby určil její léčbu.
Čím tedy chladit?
Vlhký chlad je při léčbě mnohem účinnější než suchý chlad. Suchý obvaz pod pytlíkem s ledem totiž tkáň od ledu izoluje. Vědci srovnávali schopnost vlhkého chladu, suchého chladu a komerčně vyráběných chladících polštářků snižovat teplotu kůže u lidí. "Vlhkým chladem" byl led v plátěném pytlíku, "suchým chladem" zase led v umělohmotném sáčku a "komerčním chladem" byly pytlíky se speciálním zmrazovaným gelem. Nejúčinněji snížil teplotu kůže suchý chlad, nejméně účinně komerční gel. Led v plátěném pytlíku zároveň udržel nízkou teplotu kůže nejdéle a způsobil skoro úplné znecitlivění.
Dnes se již vyrábějí chladící podušky na úplně jiném principu, než byl zmražený gel, který nebyl až tolik účinný. Do podušky se dají určité chemické látky, které spolu reagují a tak se tvoří chlad. Před přiložením podušky na tělo se musí obě tyto chemikálie smíchat, velice rychle sníží svoji teplotu na -1 °C. Na těle mohou být až 30 minut, záleží to na teplotě kůže. Tyto podušky jsou velice dobré v případě, když není kde namrazit led, například na cestách.
Hodně lidí používá k chlazení sáček s mraženým hráškem. Ten se sice dá dobře natvarovat na tělo, avšak vzduch, který je mezi jednotlivými kuličkami, působí jako izolace a snižuje tak jeho účinnost. Totéž platí i pro sáček s kostkami ledu. Mnohem vhodnější je kostky ledu nadrtit a vložit je do plátěného pytlíku.
Jak často máme chladit?
Každé akutní stádium zánětu (to znamená 0-48 hodin po poranění) je třeba chladit po dobu asi 30 minut třikrát nebo čtyřikrát denně. Je ovšem pravda, že chladit ledem bychom měli déle než 30 minut pouze na doporučení veterináře. Jak už jsem se zmínila, dlouhodobé chlazení totiž léčbu nezefektivní ani neprodlouží znecitlivění. Chlad, který je příliš silný nebo trvá příliš dlouho totiž naopak způsobuje bolest. Někdy je možné vidět, jak trenéři nechají koně stát v ledové vodě i několik hodin. Je to nejen zbytečné, ale může jim to dokonce uškodit. Může totiž dojít k nedokrvení tkání a poškození senzitivních i motorických nervů, což má za následek ochrnutí. Zároveň se může vyvinout zánět - jak jej známe u omrzlin.
Na co je třeba dávat velký pozor
Některé komerční chladící podušky mohou být mnohem studenější než led, takže je třeba s nimi pracovat opatrně. Pokud je chlad příliš intenzivní, nebude léčit, ale spíše škodit. Nikdy nepřikládejte ledové obklady na otevřené rány nebo na místa, kde byly poškozeny nervy.
Jaké jsou tedy efekty léčby chladem:
· dochází k vazokonstrikci
· zpomalují se zánětlivé reakce
· zpomalují se svalové kontrakce (stahy)
· zvyšuje se práh bolesti
· kolagenní tkáně nejsou schopny se tolik prodlužovat
· svalová vřetýnka se méně natahují
· zvyšuje se viskozita synoviální tekutiny
Dominika Švehlová
Použitá literatura: www.google.cz, www.ifauna.cz, www.equichannel.cz, Steffan Stammer: Fyzioterapie, Jezdectví, Fauna.
klid
zátěž
Za klidových podmínek se na produkci tepla více než z jedné poloviny podílejí vnitřní orgány, svaly a kůže pouze z jedné pětiny. Při intenzivní fyzické zátěži je tvorba tepla mnohonásobně vyšší, pracující svaly se na jeho produkci podílejí až 90%. Ve svalech vzniká 15 – 20× více tepla než při metabolismu v klidu.
Pro mechanickou práci se využívá pouze 20 % chemické energie, 80 % energie se uvolňuje ve formě tepla. Když je teplota okolí větší než teplota kůže, stává se významným příjem tepla z vnějšího prostředí. Když je předmět v okolí teplejší než kůže, tělo od něj přijímá teplo zářením. Existuje přímo úměrná závislost mezi intenzitou pohybové zátěže (vyjádřenou příjmem kyslíku) a mezi tělesnou teplotou. (Silbernagl, 1993; Havlíčková, 2004).
Tepelné ztrátyNa výdeji tepla se podílí tepelné záření, kdy kůže vydává tepelné paprsky směrem ke chladnějšímu předmětu. Je-li vzduch chladnější než kůže, dochází ke ztrátám tepla z kůže vedením do okolního vzduchu. Je-li z povrchu kůže tepelná vrstvička odstraňována proudem vzduchu – konvekcí, jsou tepelné ztráty výraznější. Při tělesných aktivitách vyšších intenzit tyto termoregulační mechanismy nepostačují a teplo musí být odstraňováno pomocí odpařování vody, která se na povrch těla dostává jednak difuzí (perspiratio insensibilis), jednak vegetativními nervy regulovánými potními žlázami (Silbernagl, 1993).
Trasnformace teploa při zátěži: 20 % mechanická práce, 80 % teplo.
Obrázek: Relativní podíl jednotlivých orgánů na produkci tepla v klidu a při zátěži
Ideální teplota zevního prostředí pro svlečeného člověka v klidových podmínkách je 28 °C, pro lehce pracujícího 25 °C, pro delší zatížení vytrvalostního charakteru 15 °C. Zvýšení teploty na 29 °C by mělo být, v rámci prevence poškození organismu, důvodem pro přerušení všech sportovních soutěží, teplota nad 27 °C důvodem pro přerušení závodů na dlouhých tratích (Havlíčková 2004).
Reakce organismu na zvýšení teploty zevního prostředíTeplo vytvořené uvnitř těla ohřívá krev a je transportováno k povrchu těla. Pro toto vnitřní tepelné proudění ke kůži je rozhodující především prokrvení kůže, které se při vyšší teplotě zevního prostředí zvyšuje rozšířením cévního kožního řečiště. Aktivace potních žláz vede k produkci potu, které se může blížit hodnotám 10 – 12 litrů za den (Havlíčková, 2004). Ztráty vody v horkém prostředí mohou být 1 až 5 litrů za hodinu. Při pocení dochází také ke ztrátám iontů, především Na, Cl, K, Mg. Při ztrátách vody kolem 2 % hmotnosti se dostavuje pocit žízně, přesáhnou-li ztráty 6% hmotnosti, je výkon přerušen. Šokový stav při přehřátí organismu s poškozením mozku, ledvin, jater se označuje jako úpal. Úžeh vzniká přímým působením slunečního záření.
Adaptace organismu na zvýšení teploty zevního prostředíI normální trénink při normálních teplotách zvyšuje odolnost proti horku. Adaptace organismu se projevuje větší efektivitou termoregulačních mechanismů. Intenzita pocení se zvyšuje, koncentrace iontů v potu se však snižuje. Adaptovaní jedinci se začínají potit dříve, jejich teplota je oproti neadaptovaným při stejné intenzitě zátěže nižší, stejně tak reakce krevního oběhu vyjádřená srdeční frekvencí. Pocit žízně se dostavuje dříve než u netrénovaných. Adaptovaní jedinci jsou schopni podávat sportovní výkon delší dobu. Adaptační mechanismy se rozvíjejí po 8 – 10 dnech expozice vyšším teplotám za předpokladu soustavného doplňování tekutin. Adaptace na teplo se ztrácí po 2 – 3 týdnech po opuštění teplého prostředí.
Termoterapie
Pod pojmem termoterapie rozumíme cílené použití tepla a chladu k terapeutickým účelům při rehabilitaci, prevenci nebo při péči o výkonné sportovní koně.
Jak působí teplo: Zlepšení prokrvení, zmírnění bolesti na segmentální úrovni, uvolnění, působení na vnitřní orgány.
Oblasti využití: Akutní bolesti hřbetu (ilumbalgie, ischialgie), svalové potíže, chronické poškození pojivové tkáně.
Druhy léčby: horké role, horké zábaly a obklady s nosiči tepla (rašelina, fango), léčba ultrazvukem (sonnoterapie).
Jak působí chlad: První fáze – vyvolá zúžení krevních cév a tím omezí prokrvení určitého místa
Druhá fáze – Krevní cévy se reflexně rozšíří a tím dojde ke zvýšení prokrvení, mírnění bolestí.
Léčba chladem
Ti, kteří se už nějakou dobu točí okolo koní, jistě slyšeli, že léčba chladem je výbornou metodou, jak zmenšit otok a zmírnit bolest. Mnozí "staří " koňaři, jejichž koně měli problémy s končetinami, aplikovali - a se skvělými výsledky - léčbu chladem tak, že koně postavilí da hlubokého sněhu. Skloubili tak efekt svalové aktivity a chladu a výsledek se dostavil - otok končetin se zmenšil. Tyto znalosti a zkušenosti už dnes jaksi chybí, snad ustoupily celé škále protizánětlivých a a protibolestivých léků, avšak přikládání ledu nebo sněhu stále zůstává tou nejlevnější a velice spolehlivou metodou, jak rychle vyléčit akutní zánět a zabránit dalším problémům.
Led nebo sníh se často nahrazuje studenou vodou. Ta však ochladí pouze kůži, protože se rychle zahřívá a její teplotu nelze nijak komtrolovat a dostatečně rychle a spolehlivě regulovat. Tak se stane, že pokud jsou postiženy hlouběji uložené tkáně (svaly, šlachy, klouby), je jejich ochlazení nedostatečné. spolehlivých výsledků dosáhneme pouze použitím pytlíků s ledem, bandáží naplněnou ledovou tříští nebo různých komerčně vyráběných obkladů či bandáží. V tomto článku bych se proto chtěla zmínit o tom, proč, kdy jak léčit chladem - i když! ...myslím, že není třeba zdůrazňovat, že každý problém s koněm by měl majitel prodiskutovat s veterinářem.
Zánět a léčba chladem
Jakékoli poškození jakékoli tkáně má jeden výsledek - zánět. Je to velice složitý proces, během něhož se do tkáně dostávají různé chemické látky jak z krve, tak z poškozených a rozpadlých buněk. Cévy se rozšíří (vazodilatace) a proudí jimi velké množství "horké" krve, z ní a z poškozených buněk se do prostoru dostávají tzv. chemické mediátory zánětu (cytokiny) a různé jiné metabolity a postižené místo a jeho okolí oteče, zčervená, hřeje a bolí. Pokud počínající zánět ihned dostatečně ochladíme, způsobíme zúžení cév (vazokonstrikci), takže omezíme přísun krve do postiženého místa a otok vůbec nevznikne.
Kromě vazokonstrikce chlad také zpomaluje metabolismus (látkovou přeměnu) buněk, takže se netvoří chemické látky, které dále poškozují tkáně a způsobují bolest. Poraněné místo přestane hřát. Ale pozor! Bude-li působit chlad na určité místo příliš dlouho, cévy se opět reflexně rozšíří a zvýší se proudění krve (organismus se tak brání podchlazení nebo umrznutí). Může se stát, že led v přiloženém pytlíku se po čase rozpustí, voda se ohřeje a léčba chladem se změní v působení tepla. A efekt nulový, ne-li dokonce negativní.
Jak na to?
Z tohoto důvodu existuje lepší metoda kryoterapie (léčba chladem) než přikládání ledových pytlíků či bandáží: masáže kusem ledu. Stačí naplnit vršek z nějakého spreje kousky ledu a přiložit na postižené místo. Plochu 5 cmz takto chladíme asi deset minut a potom můžeme vršek posunout o kousek dál. Tyto ledové masáže jsou výborné v případě, že došlo k poranění svalů (například hematom = modřina, která vnikne po kopnutí nebo kousnutí, nebo jako reakce na injekci) nebo i k zánětu šlach. Tehdy totiž často nastane v důsledku bolesti svalová křeč a stačí jen zmírnit bolest a sval se sám uvolní. Masáž ledem provádíme 10 - 30 minut, její délka závisí na hloubce poraněné tkáně. Hluboko uložené svaly vyžadují delší ochlazování než šlachy či vazy, které leží primo pod kůží. Nikdy bychom neměli přikládat led přímo nad kost, protože to je bolestivé. Led také nemá být nikdy dlouho na jednom místě, je dobré s ním opisovat malé kroužky. Ledové masáže můžeme také provádět preventivně, aby k nějakému zánětu vůbec nedošlo - například na okrajích ran po operaci či v okolí otevřené rány.
Zmírnění bolesti
Chlad má přímý vliv na rychlost vedení vzruchu v senzitivních nervech, které přivádějí bolestivé podněty do mozku. Bylo zjištěno, že 20-ti minutové působení ledu zpomalí toto vedení vzruchu natolik, že dojde k úplnému znecitlivění.
Zmenšení otoku
Když dojde k poškození tkáně, "vylijou" se z rozbitých buněk do okolí chemické mediátory zánětu - například histamin, bradykinin a prostaglandiny. Začíná zánět. Nejdříve prostupují z rozšířených a poškozených krevních kapilár do tkání ve vodě rozpustné elektrolyty a bílkoviny, později i celé bílé krvinky, které mají za úkol "odklízet" mrtvé buňky a zabíjet přítomné baktérie. Během tohoto procesu se ve tkáni mezi buňkami nahromadí velké množství tekutiny a vytváří se otok (edém). Tato tekutina je sbírána do mízních cév a těmi odváděná zpět do krve.
Jak na to?
Chceme-li se vyhnout otokům na končetinách po poranění nebo chirurgickém zákroku, položíme ihned na postižené místo led a uděláme pevný obvaz. Kritických je prvních 48 hodin po poranění. Led bude ránu ochlazovat a pevný obvaz nedovolí cévám, aby přiváděly více krve. Stejným způsobem můžeme ošetřit koni končetiny po namáhavé práci zabráníme tak otokům a zánětům, které se často po velké námaze objeví. Místo se zánětem poznáte podle toho, že je vzhledem k okolí výrazně teplejší. V každém případě, i po správném ochlazení, je třeba zavolat veterináře, který rozhodne, zda je nutné ještě další vyšetření nebo jiné léky.
Kdy máme použít léčbu chladem?
Během tréninku ale i při odpočinku ve výběhu si mohou koně navodit akutní trauma (to znamená například poranění, kopnutí, vyvrtnutí kloubku apod., ke kterému došlo nanejvýš před 48 hodinami). Pokud ihned začneme postižené místo chladit ledem a stáhneme pevným obvazem, omezíme nebo zmenšíme příznaky zánětu, který by se tam jinak vyvinul. Existují čtyři druhy poranění, které velice dobře reagují na léčbu chladem: šinbajny, splinty, hematomy a akutní záněty šlach.
Šinbajny se objevují u mladých koní, kteří přišli do intenzivního tréninku (většinou dostihového). Holeně jejich předních končetin jsou podrobeny dosud nezvyklé zátěži a musí se jí přizpůsobit. Přední strana holenních kostí se přestavuje a tento proces je provázen zánětem okostice. Časné stádium vzniku šinbajnů se vyznačuje zvýšenou teplotou a bolestivou reakcí na dotek na přední straně holenních kostí a právě v této době je nutné postižená místa chladit. Provádíme ledové masáže, a to nejméně dvakrát denně a tak dlouho, dokud není celá končetina studená. Pokaždé po ochlazení je třeba přiložit pevný obvaz, který končetinu stáhne a zabrání tak vytvoření otoku. Veterinář určí další protizánětlivou léčbu a většinou doporučí pokračovat v tréninku, protože jen tak se urychlí a dokončí přestavba kostí a zánět se vyléčí. V případě šinbajnů by však jakákoli protizánětlivá léčba měla začít ještě driv, než se objeví první příznaky zánětu (dostihoví trenéři již ví, že o mladé, začínající koně se musí náležitě postarat).
Také splinty můžeme úspěšně léčit ledovými masážemi. Splint může vzniknout přímým poraněním okostice některé z bodcových kostí nebo natržením mezikostního vazu, který tak nemůže dostatečně vykonávat svou funkci a při chůzi dochází k nadměrnému zatěžování bodcové kosti (většinou vnitřní). Ta na to reaguje zánětem a přestavbou kostní tkáně. Klid, ledové masáže a pevné obvazy zredukují příznaky zánětu na minimum a umožní rychlejší přestavbu kosti a její zhojení. I k tomuto onemocnění je třeba zavolat veterináře, mnohdy je totiž vhodné postiženou končetinu zrentgenovat. Pokud by bodcová kost byla příliš poraněná nebo dokonce zlomená, musí se kůň podrobit operaci.
K hematomu (modřině) dochází při tupém poranění hlouběji uložených měkkých tkání, kdy zároveň praskly krevní cévy. Krev se vylije do tkáně a zvyšuje v ní tlak. Ten stlačí poraněné cévy a krvácení se zastaví, avšak stejně tak tlačí také na celou tkáň a snižuje její prokrvení. Prvními příznaky hematomu jsou otok a zvýšená teplota nad postiženým místem, tehdy opět začneme léčit ledovými masážemi (aspoň třikrát denně). Vazokonstrikce, která tak vznikne, sníží krvácení a modřina bude menší a bude se lépe vstřebávat. Veterinář by měl poranění důkladně vyšetřit, aby vyloučil komplikace, ke kterým může dojít.
Pokud dojde k poranění šlachy, je třeba ihned přikládat led, aby se uvnitř nezačal tvořit hematom. Dnes se již vyrábí spousta komerčních zábalů na šlachy s ledem, které lze úspěšně použít. Jejich výhoda je v tom, že jsou tvarovány přesně podle končetiny a zároveň rovnoměrně ochlazují celý její povrch. Každou poraněnou šlachu by měl veterinář vyšetřit, aby určil její léčbu.
Čím tedy chladit?
Vlhký chlad je při léčbě mnohem účinnější než suchý chlad. Suchý obvaz pod pytlíkem s ledem totiž tkáň od ledu izoluje. Vědci srovnávali schopnost vlhkého chladu, suchého chladu a komerčně vyráběných chladících polštářků snižovat teplotu kůže u lidí. "Vlhkým chladem" byl led v plátěném pytlíku, "suchým chladem" zase led v umělohmotném sáčku a "komerčním chladem" byly pytlíky se speciálním zmrazovaným gelem. Nejúčinněji snížil teplotu kůže suchý chlad, nejméně účinně komerční gel. Led v plátěném pytlíku zároveň udržel nízkou teplotu kůže nejdéle a způsobil skoro úplné znecitlivění.
Dnes se již vyrábějí chladící podušky na úplně jiném principu, než byl zmražený gel, který nebyl až tolik účinný. Do podušky se dají určité chemické látky, které spolu reagují a tak se tvoří chlad. Před přiložením podušky na tělo se musí obě tyto chemikálie smíchat, velice rychle sníží svoji teplotu na -1 °C. Na těle mohou být až 30 minut, záleží to na teplotě kůže. Tyto podušky jsou velice dobré v případě, když není kde namrazit led, například na cestách.
Hodně lidí používá k chlazení sáček s mraženým hráškem. Ten se sice dá dobře natvarovat na tělo, avšak vzduch, který je mezi jednotlivými kuličkami, působí jako izolace a snižuje tak jeho účinnost. Totéž platí i pro sáček s kostkami ledu. Mnohem vhodnější je kostky ledu nadrtit a vložit je do plátěného pytlíku.
Jak často máme chladit?
Každé akutní stádium zánětu (to znamená 0-48 hodin po poranění) je třeba chladit po dobu asi 30 minut třikrát nebo čtyřikrát denně. Je ovšem pravda, že chladit ledem bychom měli déle než 30 minut pouze na doporučení veterináře. Jak už jsem se zmínila, dlouhodobé chlazení totiž léčbu nezefektivní ani neprodlouží znecitlivění. Chlad, který je příliš silný nebo trvá příliš dlouho totiž naopak způsobuje bolest. Někdy je možné vidět, jak trenéři nechají koně stát v ledové vodě i několik hodin. Je to nejen zbytečné, ale může jim to dokonce uškodit. Může totiž dojít k nedokrvení tkání a poškození senzitivních i motorických nervů, což má za následek ochrnutí. Zároveň se může vyvinout zánět - jak jej známe u omrzlin.
Na co je třeba dávat velký pozor
Některé komerční chladící podušky mohou být mnohem studenější než led, takže je třeba s nimi pracovat opatrně. Pokud je chlad příliš intenzivní, nebude léčit, ale spíše škodit. Nikdy nepřikládejte ledové obklady na otevřené rány nebo na místa, kde byly poškozeny nervy.
Jaké jsou tedy efekty léčby chladem:
· dochází k vazokonstrikci
· zpomalují se zánětlivé reakce
· zpomalují se svalové kontrakce (stahy)
· zvyšuje se práh bolesti
· kolagenní tkáně nejsou schopny se tolik prodlužovat
· svalová vřetýnka se méně natahují
· zvyšuje se viskozita synoviální tekutiny
Dominika Švehlová
Použitá literatura: www.google.cz, www.ifauna.cz, www.equichannel.cz, Steffan Stammer: Fyzioterapie, Jezdectví, Fauna.
klid
zátěž
Teplo vytvořené uvnitř těla ohřívá krev a je transportováno k povrchu těla. Pro toto vnitřní tepelné proudění ke kůži je rozhodující především prokrvení kůže, které se při vyšší teplotě zevního prostředí zvyšuje rozšířením cévního kožního řečiště. Aktivace potních žláz vede k produkci potu, které se může blížit hodnotám 10 – 12 litrů za den (Havlíčková, 2004). Ztráty vody v horkém prostředí mohou být 1 až 5 litrů za hodinu. Při pocení dochází také ke ztrátám iontů, především Na, Cl, K, Mg. Při ztrátách vody kolem 2 % hmotnosti se dostavuje pocit žízně, přesáhnou-li ztráty 6% hmotnosti, je výkon přerušen. Šokový stav při přehřátí organismu s poškozením mozku, ledvin, jater se označuje jako úpal. Úžeh vzniká přímým působením slunečního záření.
Adaptace organismu na zvýšení teploty zevního prostředíI normální trénink při normálních teplotách zvyšuje odolnost proti horku. Adaptace organismu se projevuje větší efektivitou termoregulačních mechanismů. Intenzita pocení se zvyšuje, koncentrace iontů v potu se však snižuje. Adaptovaní jedinci se začínají potit dříve, jejich teplota je oproti neadaptovaným při stejné intenzitě zátěže nižší, stejně tak reakce krevního oběhu vyjádřená srdeční frekvencí. Pocit žízně se dostavuje dříve než u netrénovaných. Adaptovaní jedinci jsou schopni podávat sportovní výkon delší dobu. Adaptační mechanismy se rozvíjejí po 8 – 10 dnech expozice vyšším teplotám za předpokladu soustavného doplňování tekutin. Adaptace na teplo se ztrácí po 2 – 3 týdnech po opuštění teplého prostředí.
Termoterapie
Pod pojmem termoterapie rozumíme cílené použití tepla a chladu k terapeutickým účelům při rehabilitaci, prevenci nebo při péči o výkonné sportovní koně.
Jak působí teplo: Zlepšení prokrvení, zmírnění bolesti na segmentální úrovni, uvolnění, působení na vnitřní orgány.
Oblasti využití: Akutní bolesti hřbetu (ilumbalgie, ischialgie), svalové potíže, chronické poškození pojivové tkáně.
Druhy léčby: horké role, horké zábaly a obklady s nosiči tepla (rašelina, fango), léčba ultrazvukem (sonnoterapie).
Jak působí chlad: První fáze – vyvolá zúžení krevních cév a tím omezí prokrvení určitého místa
Druhá fáze – Krevní cévy se reflexně rozšíří a tím dojde ke zvýšení prokrvení, mírnění bolestí.
Léčba chladem
Ti, kteří se už nějakou dobu točí okolo koní, jistě slyšeli, že léčba chladem je výbornou metodou, jak zmenšit otok a zmírnit bolest. Mnozí "staří " koňaři, jejichž koně měli problémy s končetinami, aplikovali - a se skvělými výsledky - léčbu chladem tak, že koně postavilí da hlubokého sněhu. Skloubili tak efekt svalové aktivity a chladu a výsledek se dostavil - otok končetin se zmenšil. Tyto znalosti a zkušenosti už dnes jaksi chybí, snad ustoupily celé škále protizánětlivých a a protibolestivých léků, avšak přikládání ledu nebo sněhu stále zůstává tou nejlevnější a velice spolehlivou metodou, jak rychle vyléčit akutní zánět a zabránit dalším problémům.
Led nebo sníh se často nahrazuje studenou vodou. Ta však ochladí pouze kůži, protože se rychle zahřívá a její teplotu nelze nijak komtrolovat a dostatečně rychle a spolehlivě regulovat. Tak se stane, že pokud jsou postiženy hlouběji uložené tkáně (svaly, šlachy, klouby), je jejich ochlazení nedostatečné. spolehlivých výsledků dosáhneme pouze použitím pytlíků s ledem, bandáží naplněnou ledovou tříští nebo různých komerčně vyráběných obkladů či bandáží. V tomto článku bych se proto chtěla zmínit o tom, proč, kdy jak léčit chladem - i když! ...myslím, že není třeba zdůrazňovat, že každý problém s koněm by měl majitel prodiskutovat s veterinářem.
Zánět a léčba chladem
Jakékoli poškození jakékoli tkáně má jeden výsledek - zánět. Je to velice složitý proces, během něhož se do tkáně dostávají různé chemické látky jak z krve, tak z poškozených a rozpadlých buněk. Cévy se rozšíří (vazodilatace) a proudí jimi velké množství "horké" krve, z ní a z poškozených buněk se do prostoru dostávají tzv. chemické mediátory zánětu (cytokiny) a různé jiné metabolity a postižené místo a jeho okolí oteče, zčervená, hřeje a bolí. Pokud počínající zánět ihned dostatečně ochladíme, způsobíme zúžení cév (vazokonstrikci), takže omezíme přísun krve do postiženého místa a otok vůbec nevznikne.
Kromě vazokonstrikce chlad také zpomaluje metabolismus (látkovou přeměnu) buněk, takže se netvoří chemické látky, které dále poškozují tkáně a způsobují bolest. Poraněné místo přestane hřát. Ale pozor! Bude-li působit chlad na určité místo příliš dlouho, cévy se opět reflexně rozšíří a zvýší se proudění krve (organismus se tak brání podchlazení nebo umrznutí). Může se stát, že led v přiloženém pytlíku se po čase rozpustí, voda se ohřeje a léčba chladem se změní v působení tepla. A efekt nulový, ne-li dokonce negativní.
Jak na to?
Z tohoto důvodu existuje lepší metoda kryoterapie (léčba chladem) než přikládání ledových pytlíků či bandáží: masáže kusem ledu. Stačí naplnit vršek z nějakého spreje kousky ledu a přiložit na postižené místo. Plochu 5 cmz takto chladíme asi deset minut a potom můžeme vršek posunout o kousek dál. Tyto ledové masáže jsou výborné v případě, že došlo k poranění svalů (například hematom = modřina, která vnikne po kopnutí nebo kousnutí, nebo jako reakce na injekci) nebo i k zánětu šlach. Tehdy totiž často nastane v důsledku bolesti svalová křeč a stačí jen zmírnit bolest a sval se sám uvolní. Masáž ledem provádíme 10 - 30 minut, její délka závisí na hloubce poraněné tkáně. Hluboko uložené svaly vyžadují delší ochlazování než šlachy či vazy, které leží primo pod kůží. Nikdy bychom neměli přikládat led přímo nad kost, protože to je bolestivé. Led také nemá být nikdy dlouho na jednom místě, je dobré s ním opisovat malé kroužky. Ledové masáže můžeme také provádět preventivně, aby k nějakému zánětu vůbec nedošlo - například na okrajích ran po operaci či v okolí otevřené rány.
Zmírnění bolesti
Chlad má přímý vliv na rychlost vedení vzruchu v senzitivních nervech, které přivádějí bolestivé podněty do mozku. Bylo zjištěno, že 20-ti minutové působení ledu zpomalí toto vedení vzruchu natolik, že dojde k úplnému znecitlivění.
Zmenšení otoku
Když dojde k poškození tkáně, "vylijou" se z rozbitých buněk do okolí chemické mediátory zánětu - například histamin, bradykinin a prostaglandiny. Začíná zánět. Nejdříve prostupují z rozšířených a poškozených krevních kapilár do tkání ve vodě rozpustné elektrolyty a bílkoviny, později i celé bílé krvinky, které mají za úkol "odklízet" mrtvé buňky a zabíjet přítomné baktérie. Během tohoto procesu se ve tkáni mezi buňkami nahromadí velké množství tekutiny a vytváří se otok (edém). Tato tekutina je sbírána do mízních cév a těmi odváděná zpět do krve.
Jak na to?
Chceme-li se vyhnout otokům na končetinách po poranění nebo chirurgickém zákroku, položíme ihned na postižené místo led a uděláme pevný obvaz. Kritických je prvních 48 hodin po poranění. Led bude ránu ochlazovat a pevný obvaz nedovolí cévám, aby přiváděly více krve. Stejným způsobem můžeme ošetřit koni končetiny po namáhavé práci zabráníme tak otokům a zánětům, které se často po velké námaze objeví. Místo se zánětem poznáte podle toho, že je vzhledem k okolí výrazně teplejší. V každém případě, i po správném ochlazení, je třeba zavolat veterináře, který rozhodne, zda je nutné ještě další vyšetření nebo jiné léky.
Kdy máme použít léčbu chladem?
Během tréninku ale i při odpočinku ve výběhu si mohou koně navodit akutní trauma (to znamená například poranění, kopnutí, vyvrtnutí kloubku apod., ke kterému došlo nanejvýš před 48 hodinami). Pokud ihned začneme postižené místo chladit ledem a stáhneme pevným obvazem, omezíme nebo zmenšíme příznaky zánětu, který by se tam jinak vyvinul. Existují čtyři druhy poranění, které velice dobře reagují na léčbu chladem: šinbajny, splinty, hematomy a akutní záněty šlach.
Šinbajny se objevují u mladých koní, kteří přišli do intenzivního tréninku (většinou dostihového). Holeně jejich předních končetin jsou podrobeny dosud nezvyklé zátěži a musí se jí přizpůsobit. Přední strana holenních kostí se přestavuje a tento proces je provázen zánětem okostice. Časné stádium vzniku šinbajnů se vyznačuje zvýšenou teplotou a bolestivou reakcí na dotek na přední straně holenních kostí a právě v této době je nutné postižená místa chladit. Provádíme ledové masáže, a to nejméně dvakrát denně a tak dlouho, dokud není celá končetina studená. Pokaždé po ochlazení je třeba přiložit pevný obvaz, který končetinu stáhne a zabrání tak vytvoření otoku. Veterinář určí další protizánětlivou léčbu a většinou doporučí pokračovat v tréninku, protože jen tak se urychlí a dokončí přestavba kostí a zánět se vyléčí. V případě šinbajnů by však jakákoli protizánětlivá léčba měla začít ještě driv, než se objeví první příznaky zánětu (dostihoví trenéři již ví, že o mladé, začínající koně se musí náležitě postarat).
Také splinty můžeme úspěšně léčit ledovými masážemi. Splint může vzniknout přímým poraněním okostice některé z bodcových kostí nebo natržením mezikostního vazu, který tak nemůže dostatečně vykonávat svou funkci a při chůzi dochází k nadměrnému zatěžování bodcové kosti (většinou vnitřní). Ta na to reaguje zánětem a přestavbou kostní tkáně. Klid, ledové masáže a pevné obvazy zredukují příznaky zánětu na minimum a umožní rychlejší přestavbu kosti a její zhojení. I k tomuto onemocnění je třeba zavolat veterináře, mnohdy je totiž vhodné postiženou končetinu zrentgenovat. Pokud by bodcová kost byla příliš poraněná nebo dokonce zlomená, musí se kůň podrobit operaci.
K hematomu (modřině) dochází při tupém poranění hlouběji uložených měkkých tkání, kdy zároveň praskly krevní cévy. Krev se vylije do tkáně a zvyšuje v ní tlak. Ten stlačí poraněné cévy a krvácení se zastaví, avšak stejně tak tlačí také na celou tkáň a snižuje její prokrvení. Prvními příznaky hematomu jsou otok a zvýšená teplota nad postiženým místem, tehdy opět začneme léčit ledovými masážemi (aspoň třikrát denně). Vazokonstrikce, která tak vznikne, sníží krvácení a modřina bude menší a bude se lépe vstřebávat. Veterinář by měl poranění důkladně vyšetřit, aby vyloučil komplikace, ke kterým může dojít.
Pokud dojde k poranění šlachy, je třeba ihned přikládat led, aby se uvnitř nezačal tvořit hematom. Dnes se již vyrábí spousta komerčních zábalů na šlachy s ledem, které lze úspěšně použít. Jejich výhoda je v tom, že jsou tvarovány přesně podle končetiny a zároveň rovnoměrně ochlazují celý její povrch. Každou poraněnou šlachu by měl veterinář vyšetřit, aby určil její léčbu.
Čím tedy chladit?
Vlhký chlad je při léčbě mnohem účinnější než suchý chlad. Suchý obvaz pod pytlíkem s ledem totiž tkáň od ledu izoluje. Vědci srovnávali schopnost vlhkého chladu, suchého chladu a komerčně vyráběných chladících polštářků snižovat teplotu kůže u lidí. "Vlhkým chladem" byl led v plátěném pytlíku, "suchým chladem" zase led v umělohmotném sáčku a "komerčním chladem" byly pytlíky se speciálním zmrazovaným gelem. Nejúčinněji snížil teplotu kůže suchý chlad, nejméně účinně komerční gel. Led v plátěném pytlíku zároveň udržel nízkou teplotu kůže nejdéle a způsobil skoro úplné znecitlivění.
Dnes se již vyrábějí chladící podušky na úplně jiném principu, než byl zmražený gel, který nebyl až tolik účinný. Do podušky se dají určité chemické látky, které spolu reagují a tak se tvoří chlad. Před přiložením podušky na tělo se musí obě tyto chemikálie smíchat, velice rychle sníží svoji teplotu na -1 °C. Na těle mohou být až 30 minut, záleží to na teplotě kůže. Tyto podušky jsou velice dobré v případě, když není kde namrazit led, například na cestách.
Hodně lidí používá k chlazení sáček s mraženým hráškem. Ten se sice dá dobře natvarovat na tělo, avšak vzduch, který je mezi jednotlivými kuličkami, působí jako izolace a snižuje tak jeho účinnost. Totéž platí i pro sáček s kostkami ledu. Mnohem vhodnější je kostky ledu nadrtit a vložit je do plátěného pytlíku.
Jak často máme chladit?
Každé akutní stádium zánětu (to znamená 0-48 hodin po poranění) je třeba chladit po dobu asi 30 minut třikrát nebo čtyřikrát denně. Je ovšem pravda, že chladit ledem bychom měli déle než 30 minut pouze na doporučení veterináře. Jak už jsem se zmínila, dlouhodobé chlazení totiž léčbu nezefektivní ani neprodlouží znecitlivění. Chlad, který je příliš silný nebo trvá příliš dlouho totiž naopak způsobuje bolest. Někdy je možné vidět, jak trenéři nechají koně stát v ledové vodě i několik hodin. Je to nejen zbytečné, ale může jim to dokonce uškodit. Může totiž dojít k nedokrvení tkání a poškození senzitivních i motorických nervů, což má za následek ochrnutí. Zároveň se může vyvinout zánět - jak jej známe u omrzlin.
Na co je třeba dávat velký pozor
Některé komerční chladící podušky mohou být mnohem studenější než led, takže je třeba s nimi pracovat opatrně. Pokud je chlad příliš intenzivní, nebude léčit, ale spíše škodit. Nikdy nepřikládejte ledové obklady na otevřené rány nebo na místa, kde byly poškozeny nervy.
Jaké jsou tedy efekty léčby chladem:
· dochází k vazokonstrikci
· zpomalují se zánětlivé reakce
· zpomalují se svalové kontrakce (stahy)
· zvyšuje se práh bolesti
· kolagenní tkáně nejsou schopny se tolik prodlužovat
· svalová vřetýnka se méně natahují
· zvyšuje se viskozita synoviální tekutiny
Dominika Švehlová
Použitá literatura: www.google.cz, www.ifauna.cz, www.equichannel.cz, Steffan Stammer: Fyzioterapie, Jezdectví, Fauna.
klid
zátěž
